Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se pokusil naplnit motto abonentního koncertu 13. a 14. 11. 2013 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze uvedením Brittenova Houslového koncertu d moll . Dramaturgie doplnila ústřední číslo večera Sukovou Dramatickou ouverturou a Čajkovského Symfonií Manfred op. 58 . Koncert držel pevně v rukou finský dirigent Petri Sakari .
Hvězdou byl houslista Ivan Ženatý , působící nyní hlavně jako pedagog a příležitostný sólista v USA, a zhostil se své role příkladně, což poloplný sál s vděkem kvitoval. Brittenův koncert sice patří mezi výrazné houslové opusy 20. století, ale není snadné krásy partitury přesvědčivě prezentovat. Dařilo se mu to hlavně ve zpěvných partiích Moderata a Andante . Jeho kantiléna byla skutečně sugestivní. Rychlé části sice nepostrádaly virtuozitu, zato byly, aspoň pro moje uši, málo vášnivé a na několika místech ne zcela transparentní. Orchestrální partnerství bylo střízlivé až příliš a zvláště dechové nástroje nebyly celý večer v optimální kondici. Nicméně celek byl působivý a rozhodně to byl nejvydařenější bod programu.
Sukova ouvertura patří k tvůrčím etapám, které se u skladatelů vznešeně označují jako doba hledání. Na tuto hudbu to však sedí. Je dobře, že byla zahrána, ale rozhodně se vděčně uchýlím k jeho zralejším opusům. Za to Manfréd, je-li geniálně zahrán, odhalí geniální místa. Bohužel dirigent této mety nedocílil. Přesto mě řada okamžiků potěšila (Andante con moto ). Co se týká orchestru, pak zvláště housle dělaly co mohly, takže jsem zapomínal na uspávající vizáž některých violistů, které to, zdá se, moc nebavilo. Možná že kdyby byl na dirigentské podestě Fin Sakari Oramo nebo jiný Fin Esa-Pekka Salonen, byl by výsledek více vzrušující.
