Éra Václava Riedlbaucha v čele České filharmonie se v létě završí a na řadu jeho počinů se bude vzpomínat s respektem. Kromě práce pro orchestr také udělal mnoho dobrého i pro českou hudbu. Kdyby pro nic jiného, tak kvůli iniciaci festivalu Pražské premiéry a série Pocta tvůrcům , kteří jsou pilíři moderní české sborové hudby (Eben, Lukáš, Tučapský), vstoupí do historických análů. K nedožitým osmdesátinám Petra Ebena se uskutečnilo 8. února ve Dvořákově síni Rudolfina setkání několika set zpěváčků, zpěváků a zpěvaček. Vzdali skladateli poctu, jaká by ho určitě dojala. Skladby Zelená se snítka , O vlaštovkách a dívkách , Láska a smrt , Cantico della creature , De tempore , Missa Adventus , Proprium festivum a Pražské Te Deum (věnované roku 1989) nezazněly sice vždy dokonale, ale s láskou, nadšením a porozuměním. Radost byla vůbec hlavním atributem podvečerního koncertu. Ani jsem netušil, že existuje tolik kvalitních amatérských sborů. Radostí bylo poslouchat dětské a mládežnické sbory Radost-Praha , Svítání , Pražská kantiléna , Písnička , Kantilénka a Svítáníčko . Dívčí komorní sbor Pedagogické fakulty J. E. Purkyněho a Iuventus paedagogica profesionálně zazpívaly cyklus O vlaštovkách a dívkách. Piccolo coro Praha a VUS UK se dobře vypořádaly s náročným cyklem Láska a smrt. Trochu problematičtější byla místa v duchovních opusech. Kompozičně bych dal otazník pouze u Missy Adventus et quadragesimae, jinak výborně připravený Davidem Ebenem . Ovšem tečka – Pražské Te Deum – byla skvělá. Jedno postesknutí si však neodpustím. České sbory (zvláště profesionální) a organizátoři koncertů odsunuly do zapomnění dle mého mínění jednu z nejlepších acappellových českých kompozic – Ebenovu fresku Kletby a dobrořečení …
