Zahajovací koncert Strun podzimu byl absolutně věrný festivalovému heslu „Tradice i experiment“ a přinesl dramaturgický oblouk od tradičního Mozarta k experimentálnímu Ligetimu v podání kanadské sopranistky Barbary Hannigan , čerstvé držitelky britského ocenění Gramophone Classical Music Awards 2013 za album Dutilleux Correspondances. Hannigan je známá famózními výkony v koloraturních rolích barokních a klasicistních oper a také jako „nezkrotná“ interpretka soudobé hudby a pražské publikum mělo to štěstí, že mohlo na jejím prvním českém koncertě poznat obě tyto polohy. Mozartovy árie Vado, ma dove? , Un moto di gioia mi sento a Misera, dove son! se nesly Státní operou s mimořádnou lehkostí, jiskrou a až aristokratickou noblesou, se kterou Barbara Hannigan všechny skladby i dirigovala. Občas sice bylo evidentní, že se soustředí hlavně na zpěv a komunikaci s publikem, ale na výkon PKF – Prague Philharmonia to nemělo vliv. Logickým přechodem k druhé půli koncertu byl Rumunský koncert , rané, svěží a melodické (!) dílo György Ligetiho inspirované rumunskými venkovskými kapelami a cikánskou hudbou. Po přestávce zaplnila celý prostor uhrančivě temná a bolestná monodie Luigiho Nona Djamila Boupachá pro sólový hlas z triptychu Canti di vita e d’amore a vrchol večera přišel po Dvou kusech pro smyčcové okteto, op. 11 Dmitrije Šostakoviče, kdy se na pódiu objevila sopranistka v černém latexovém oblečku a v paruce a rozpoutala sled hluků, šepotů, výkřiků. Ligetiho skladba Mysteries of the Macabre (Mystéria kostlivce , 1991) se provozuje velmi vzácně (u nás například na Pražském jaru 2007, finská sopranistka Anu Komsi) a není se čemu divit. Pro zpěvačku je skladba nesmírně náročná po technické stránce a dává poměrně velkou interpretační svobodu ovšem za těch podmínek, že každé gesto, pohyb a herecká akce jsou stejně absurdní a exponované jako celá skladba. I v tomto případě Hannigan dirigovala, což se zdá být téměř nadlidský výkon, nicméně má celou skladbu zřejmě tak dokonale zažitou a zautomatizovanou, že ve finále všechny aspekty působily neoddělitelným dojmem.
