Ruský trubkový fenomen Sergej Nakarjakov , kterému už jsou několik let mantinely repertoáru jeho nástroje úzké, rád hraje virtuózní transkripce. Při svém koncertu na 8. ročníku festivalu Struny podzimu 7. 10. však naštěstí ukázal v Rothmayerově sále Pražského hradu i jinou stránku své osobnosti – poetickou duši. Virtuozitu diváci ocenili v paganinsky náročných opusech Jeana-Baptisty Arbana (Benátský karneval, Variace na Tyrolskou píseň ) a v Trompetině Jiřího Pauera. Zajímavější však byly jeho transkripce skladeb Faurého, Poulenca a zvláště Schumanna (Fantastické kusy op. 73 ). Trubku v těchto dílech vyměnil za altový kornet a najednou to byl úplně jiný Nakarjakov – něžný a laskající se s každým tónem. Pořadatelé hradního festivalu připravili hudbymilovným lidem nevšední zážitek, který korespondoval s koncertem klarinetistky Sharom Kam v témže sále z minulého roku. Místo Nakarjakovovy nemocné sestry Věry zasedla ke klavíru Maria Meerovič . Svoje sólové ambice naznačila v hudbě Chopina a Rachmaninova.
