NODO: Hudební drama pro dnešek i pro budoucnost II.
Mluvené seznamy začínají tím nejjednoduším – abecedou, přechází k souborům hlásek, slovních druhů, jmen, dvojic, svatých ostatků, vzniká svět pojmů. Živý svět začíná u ryb, ztělesnění mlčenlivosti a ticha. Zrcadlení nás přivádí k samotnému vnímání v jeho nesmírném bohatství i omezenosti a neurčitosti. Následují seznamy míst – ne jako abstraktních pojmů z atlasu, ale příležitostí k putování a duchovnímu usebrání, poutnictví i poustevnictví. Nakonec se dobíráme k vědeckému poznání skrz seznam varovných i vábivých signálů, náš zrak se neobrací ani tak k zemi jako k pevnému bodu nahoře, fííí… a je to pryč.
Hudba je zcela neoperně křehká, jemná. Sledy akordů, souzvuků, clusterů, mikrointervalů, těžko popsatelné hudební seznamy se prolínají s těmi konkrétně vyslovenými. Občas se ozval i sbor, který seděl společně s instrumentalisty v orchestřišti. A nad vším svítil zpěv, ale jen málokdy – jen se tak krátce zaleskl a zase zmizel.
Jiří Adámek je nejen libretistou Sezname, otevři se, ale také jeho spoluautorem a celková koncepce jistě myslela na hereckou skupinu Boca Loca Lab, s níž dlouhodobě spolupracuje. Herci-mluvci byli naprosto fantastičtí, rytmicky perfektní, ve všech odstínech řeči dokonale srozumitelní. V lidské řeči se skrývá neuvěřitelné množství hudebního materiálu, což věděli tvůrci sprechgesangu, nápěvků mluvy i voicebandu. Řeč Seznamu si z těchto možností něco málo bere, ale přetavuje je do svébytné syntézy melodicko-rytmické vícehlasé mluvy.
Černé jednotné kostýmy a zabílené tváře braly hercům individualitu i pohlaví, byly to ztělesněné hlasy. Jan Mikušek v bílém mezi nimi zářil nejen svým zpěvem. A tak jako se prohlubovalo poznání, prohluboval se jevištní prostor postupným vytahováním několika zadních stěn za sebou (autorkou scénického řešení je Ivana Kanhäuserová). Zvláštnímu a ve své podstatě zcela neopernímu dílu pomohla k fantastickému účinku – a nakonec i k úspěchu – vynikající interpretace. Ani se nechtělo věřit, že Ostravská banda, která včera hrála zcela odlišnou a dramatickou Langovu hudbu, je pořád ten samý orchestr. Ondřej Vrabec nastudoval partituru jako napínavé hudební dobrodružství, které se za jemnou dynamiku neschovává jen proto, že nemá co říct a svaluje odpovědnost za sdělení na posluchače. Chvála orchestru se vztahuje i na sbor Canticum Ostrava, který byl protentokrát jeho součástí.
Po repríze Sezname, otevři se poslední den festivalu byla na závěr uvedena ještě poslední premiéra. NODO stejně jako při prvním ročníku nabídlo příležitost k opernímu debutu začínajícímu autorovi. Letos to byla opera Encounter čínské skladatelky Mojiao Wang, která byla minulý rok frekventantkou Institutu Ostravských dnů. Uvádět díla neověřených autorů je podnik značně nejistý a festival si zde zaslouží pochvalu přinejmenším za odvahu. Encounter jsem bohužel neslyšel, takže o něm dále pomlčím.
