Zajímavé dramaturgické spojení Symfonických fantazií Bohuslava Martinů a Berliozovy Symphonie fantastique nabídl další z abonentních koncertů Filharmonie Brno v Janáčkově divadle (12. 3.). I když lze 6. symfonii Martinů považovat v jistém smyslu za pandán Berliozovy Fantastické, přece jen se jedná o dva odlišné světy a dvě odlišné umělecké výpovědi. Dirigent Josep Caballé-Domenech bohužel jakoby zůstal hudebnímu světu Bohuslava Martinů poněkud vzdálen. V provedení Symfonických fantazií scházela zejména přesvědčivá tektonická výstavba jednotlivých vět a výraznější mohla být také kontrapozice mrazivé tragičnosti a zpěvné lyriky, na níž je celé dílo založeno. Berliozova romantická fantasknost byla mladému Španělovi rozhodně bližší. Také orchestr hrál v Berliozovi kompaktněji a lépe reagoval na dirigentova gesta, která v tomto případě tlumočila jasnou a promyšlenou představu, nikde se nemíjela svým účinem a dokázala orchestr spolehlivě dovést k efektnímu závěru. Vyzdvihnout si zaslouží především sólové vstupy jednotlivých hráčů dechové sekce, jež je dlouhodobě nejlepší součástí orchestru.
