Moc jsem nevěřil ve smysluplnost takzvaných Poledních recitálů České filharmonie. Koncert houslisty Josefa Špačka dne 12. ledna v Sukově síni Rudolfina mě však svou úrovní a slušně zaplněným sálem s tímto novým formátem smířil. Pan Špaček se mi jeví jako nejlepší houslista své generace na domácí scéně. Má již nyní osobitý, intenzivní projev, výborné tónové dispozice a báječnou techniku, která mu umožňuje hrát s nadhledem cokoliv. V úvodu mě opět nadchnul Ysaÿovou sólovou Sonátou e moll , kterou jsem znal z jeho nahrávky geniálního šestidílného kompletu. Polední oddechovou atmosféru podepřel kouzelně zahranými dvěma kusy Čajkovského (Melodie Es dur a Valse-scherzo , které mohlo být ještě vylehčenější a v detailech propracovanější) a civilně pojatými dui Z domoviny Bedřicha Smetany. Strhující gradací byla Franckova Sonáta A dur . Velmi dobrým spolupracovníkem byl pianista Miroslav Sekera . Pan Špaček se mi zdá být velkou nadějí pro českou houslovou budoucnost.
