Opět po třech letech vystoupil Julian Gembalski na Mezinárodním varhanním festivalu u sv. Jakuba v Praze, tentokrát to bylo na zahajovacím koncertě 21. ročníku ve čtvrtek 4. srpna za přítomnosti zástupců pražského magistrátu, ministerstva kultury, Polského institutu a početného publika. Přední polský varhaník, profesor katovické hudební akademie, mj. nositel medaile Pro Ecclesia et Pontifice, kterou mu udělil papež Jan Pavel II., si připravil reprezentativní program ze skladeb Bacha, Francka a Nowowiejského. Radostný úvod patřil Johannu Sebastianu Bachovi, Preludium Es dur BWV 552 hrál Gembalski v hodně rychlém tempu, v sytém zvuku vystavěném od šestnáctistopých rejstříků až po mixtury, se zřetelnou artikulací a s náležitou motorikou. Monumentální třídílnou fugu pojal také v plném zvuku, vážně, od druhého dílu opět brilantně.
Vedle Bachova zralého díla ze třicátých let 18. století zazněla jeho málo hraná Fantazie a fuga a moll BWV 561, skladba raná, odkazující na skladatelovy předchůdce. Dramaturgicky nebylo příliš vhodné dávat dvě skladby dvoudílné formy (preludium/fantazie + fuga) za sebou, navíc ta druhá sice byla zajímavá, ale ve srovnání s jedním z vrcholných děl tolik neupoutala. Interpret v ní vyzdvihl fantazijní úseky a nezvyklá místa. Je škoda, že se polská tvorba u nás příliš nehraje. Gembalski do svého programu zvolil Preludium Adoremus op. 31 č. 3 od pozdně romantického skladatele Felikse Nowowiejského, významné osobnosti polského hudebního života, mj. žáka Antonína Dvořáka v Praze. V pomalé, místy až impresionistické skladbě uplatnil varhaník měkký romantický zvuk, ke gradaci využil i crescendový válec. Rovněž Hrdinský kus (Pièce héroïque) od Césara Francka ztvárnil varhaník zvukově zdařile, charakteristické francouzské rejstříky nahradil i smykavými hlasy a toto známé dílo vystavěl náležitě dramaticky. Závěr recitálu patřil improvizaci, oboru, v němž je Gembalski proslulý, témata dostal hodinu před koncertem. Na píseň Otče náš, milý Pane, která pochází z 16. století, vytvořil suitu o devíti částech, v každé z nich melodie zazněla v odlišném zpracování, nejprve v harmonizaci, pak s figuracemi a melodií v pedálu, v tanečním rytmu, v různých imitacích, s bohatě kolorovaným nápěvem atd.; přitom však vždy zpracování ponechal archaický charakter.
Jako druhá zazněla improvizace na delší téma pražského skladatele Jiřího Temla, který byl koncertu přítomen. Zcela kontrastně se Gembalski předvedl jako improvizátor v soudobém hudebním jazyce, vytvořil bouřlivou a efektní fantazii, po které ihned následoval potlesk. Projev šestašedesátiletého Poláka vyniká vitalitou, velkou muzikálností a hlavně virtuozitou. Je v něm také znát francouzské školení (studoval v Paříži u Andrého Issoira a Michela Chapuise), zejména v citlivé, barevné a vždy odlišné registraci. Velice si cením také toho, že Gembalski stylově interpretuje skladby různých období a přitom neztrácí osobitost a vlastní pojetí. Pro návštěvníky večera byla rozhodně zajímavá videoprojekce, díky níž mohli sledovat varhaníkovu hru. Publikum bylo nadšené a mně ještě dlouho znělo v hlavě Bachovo Preludium Es dur, kterým Gembalski svůj recitál uvedl.
