Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze v neděli 6. 1. 2019 proběhl závěrečný koncert MHF České doteky hudby. Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl za řízení svého hlavního hostujícího dirigenta, Marka Šedivého Symfonický prolog Jiřího Pauera, Koncert h moll pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka a Sinfoniettu Leoše Janáčka. V rámci večera se také poprvé v Praze představila mladá talentovaná francouzská violoncellistka Camille Thomas.
MHF České doteky hudby si postupně a vytrvale razí své místo mezi naše přední hudební festivaly již dvacet let. Koncerty festivalu každoročně zpestřují pražskou kulturní nabídku na přelomu roku. Festival pravidelně začíná ve výroční den narození L. v. Beethovena 16. prosince. Je sympatickou tradicí, že koncerty vítají i rok následující a festival každoročně končí přesně v den, kdy si připomínáme poslední vánoční svátek Tří králů. Ovšem toto datum ukončení festivalu má mnohem hlubší symboliku. Připomíná výroční den vzniku Tříkrálové deklarace (6. 1. 1918), slavnostního prohlášení českých poslanců vídeňské říšské rady a zemských sněmů historických zemí Českého království formulující cíle národně osvobozeneckého boje českého a slovenského národa za první světové války. Byl to jeden z prvních a významných kroků na dlouhé cestě za vznikem Československa. Tříkrálová deklarace požadovala uznání práva na sebeurčení dosud nesvobodných národů, jmenovitě utlačovaných národů Rakousko-Uherska. Jakkoliv bylo celkem přirozené, že v roce 2018 celý národ žil oslavami stého výročí vzniku republiky, ke cti festivalu České doteky hudby nutno dodat, že se tématu vzniku Československa i odkazu české kultury věnuje skutečně každoročně. Ostatně shodou okolností přišel jubilejní ročník festivalu souběžně s oslavami vzniku Československa, a proto měl letošní festival i adekvátní podtitul „Republice“.
Festival České doteky hudby má pro současnou kulturní scénu velký význam. Často jsme svědky důrazu dramaturgie mezinárodních hudebních festivalů i předních orchestrů na zahraniční sólisty. Přivést do hlavního města špičkové světové sólisty je samozřejmě nutné, mnohdy se ale díky tomu nedostává dostatečného prostoru pro české hudebníky. České doteky hudby jsou tak v nabídce pražských koncertů skutečnými „doteky“ současného hudebního života v Čechách v zrcadlení mnohem menšího počtu vynikajících umělců zahraničních. Dramaturgie se od dob počátků festivalu zaměřuje především na českou hudbu a dává velký důraz také na českou hudbu soudobou. A letos symbolicky nezapomněl ani na slovenské umělce. Na celkem dvanácti koncertech se představili mimo jiné Státní filharmonie Košice, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Komorní filharmonie Pardubice, dirigenti Leoš Svárovský nebo Robert Jindra, jako sólisté Ivan Klánský, Marek Zvolánek, nebo Jiří Sova. V nabídce koncertů letos zazněl i operní večer, vystoupil Festivalový orchestr České doteky hudby pod vedením houslisty Pavla Fischera, Monika Načeva a Michal Pavlíček nebo Dan Bárta se skupinou Illustratosphere.
Závěrečný koncert proběhl ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. V úvodu připomněl dnes již značně opomíjenou hudbu Jiřího Pauera, vlivného organizátora kulturního života v letech socialistické éry. Jakkoliv je dnes Jiří Pauer bohužel negativně spojován jako funkcionář především s hudební érou totalitního režimu, jeho hudební odkaz je nepřehlédnutelný. U příležitosti stého výročí jeho narození bylo uvedení jeho skladby Symfonický prolog moudrým dramaturgickým krokem, který s odstupem času potvrdil kvality Pauerovy hudby i její přínos z hlediska přístupnosti pro širší veřejnost. Typická „pauerovská okázalost“ tradičně stála na výrazné žesťové sekci, která tak měla hned v úvodu možnost předvést své vynikající kvality. Na tento večer bylo ostatně nutné do skvělé žesťové sekce rozhlasových symfoniků přizvat i četné výpomoce, aby následně v závěru večera z amfory sálu všichni společně přednesli strhujícím způsobem slavné fanfáry v Janáčkově Sinfoniettě.
Hvězdou večera ale byla Camille Thomas. Volba vynikající mladé francouzské violoncellistky jako sólistky koncertu byla více než odůvodněná. Jednalo se totiž o vítězku mezinárodní rozhlasové soutěže „New Talent“ 2014 pořádané Evropskou vysílací unií. Tato mladá dáma také získala exkluzívní smlouvu se společností Deutsche Grammophon a byla odborným tiskem označena za „novou hvězdu violoncella“. Camille Thomas přednesla nádherně procítěný sólový part Dvořákova Koncertu pro violoncello a orchestr h moll. Svou živelností i přirozeným projevem Dvořákovi přidala něco, co v našich krajích běžně neslýcháme. Jistou dávku koření, šarmu i něhy. První věta nepostrádala na monumentálnosti a sólistka skvěle udržela tah i dramatičnost. Ve druhé větě jsme naopak slyšeli překrásnou lyriku. Četné odtahy v sólovém partu zněly vroucně jako lidské vzlykání. Ve třetí větě již Camille Thomas rozehrála hravý dialog s orchestrem a ukázala i své bravurní technické schopnosti. Bohužel je velká škoda, že zvuk jejího nástroje nebyl dostatečně průrazný, jak by si tento koncert i velký prostor Smetanovy síně zasloužil. Na vině může být paradoxně vzácný nástroj, na který Camille Thomas hraje, F. Gagliani z roku 1788, který je určený spíše pro komorní hudbu a menší sály své doby. Ve velkém romantickém koncertě je nutné si na jeho subtilnější zvuk zvyknout.
Druhá polovina koncertu pak již plně patřila Symfonickému orchestru Českého rozhlasu a jeho hlavnímu hostujícímu dirigentovi Marku Šedivému. Sinfonietta Leoše Janáčka byla skvělou dramaturgickou volbou a je spíše s podivem, že toto dílo v průběhu oslav výročí republiky u nás znělo tak málo, spíše vůbec. Je to samozřejmě dílo, které patří do běžného repertoáru rozhlasových symfoniků, a bylo proto zajímavé sledovat, jak se jeho provedení proměnilo pod vedením Marka Šedivého. Tohoto původně skvělého klavíristu od nástroje doslova odlákala touha po zvuku velkého symfonického orchestru i krása velkých orchestrálních děl. Roky prožité u nástroje zase přinesly precizní přístup ke studiu partitur. Marek Šedivý se postupně stále více prosazuje jako mladý úspěšný dirigent, který má čitelná gesta a promyšlený přístup k hudbě. Přesně taková byla i jeho Sinfonietta, ve které bylo možné slyšet mnoho propracovaných detailů, Sinfonietta, která zněla velmi kontrolovaně a tím paradoxně i plasticky. Dirigent hráče doslova držel zpět až k samotné finální gradaci, kde ale již dal orchestru plný prostor a připravil tak nezapomenutelný závěr večera i letošního festivalu České doteky hudby.
