The People United Will Never Be Defeated!
Poslední dva koncerty letošního 32. ročníku festivalu Wien Modern patřily Konzerthausu. V pátek 29. 11. 2019 měli posluchači možnost v prostorách Velkého sálu na vlastní oči vidět a slyšet legendu americké avantgardní hudby – Frederica Rzewského (1938) – interpretujícího jednu z kultovních skladeb klavírní literatury druhé poloviny 20. století svoji – The People United Will Never Be Defeated! – šestatřicet variací na revoluční píseň El pueblo unido jamás serà vencido! chilského skladatele Sergia Ortegy. V sedmdesátých letech se jednalo o jakousi neoficiální hymnu chilského exilového demokratického hnutí po celém světě. Rzewskeho variace pracují se syntézou rozdílných stylistických prvků, od klasické formy variace, přes lidové písně severní a jižní Ameriky, jazz a serialismus.
Vidět jednaosmdesátiletého autora za klavírem, jak hodinu a půl interpretuje vlastní, technicky velmi náročné dílo, byl zážitek. Jedná se jistě o nejautentičtější interpretaci a současně mimořádný fyzický výkon, který není pro každého ve věku skladatele samozřejmostí. Na jednu stranu tedy klobouk dolů. Na druhou stranu Frederic Rzewski při vší úctě k jeho technice a fyzickým silám již není schopen skladbu zahrát v plné síle, což je pochopitelné, nicméně plochy hrané v pianu dokazovaly citlivost a muzikalitu. Přesto příliš mnoho pedálu, sem tam nějaký ten překlep, občasná zaváhání interpretaci neprospěla. Ústřední téma se mezi variacemi několikrát vrací, aby se záhy rozplynulo v další variace rozličných žánrů a barev. Tato cykličnost a další vývoj vytváří zajímavé napětí a celou kompozici graduje až k téměř monumentálnímu závěru. Vzhledem k délce skladby a její technické náročnosti je třeba do detailu promyslet její interpretaci, aby udržela tah a vyzněla její dokonalá architektura. Slyšela jsem toto dílo před několika lety v podání belgického klavíristy Daana Vandewalleho a jeho provedení mě doslova přikovalo k židli. Přestože byla skladba ve své době silně svázána s politickým hnutím, je aktuální a moderní dodnes. Svou ryzostí, svým způsobem až urputností v technické náročnosti díla, svou lyrikou, obrazotvorností, monumentalitou. Vždyť je svým způsobem v dnešní sebestředné době ještě aktuálnější.
Ve druhé polovině večera se představila mladá rakouská skladatelka Ingrid Schmoliner (1978), zabývající se svéráznými technikami klavírní hry a novými zvukovými možnostmi nástroje. K tomuto tématu vedla o dva dny dříve v prostorách soukromé hudební a umělecké univerzity workshop a debatu. Část publika odešla bohužel o přestávce, což byl pro autorku handicap. Oba dva projekty – Rzewski / Schmoliner by si zasloužily samostatný koncert.
Padesátiminutová kompozice MNEEM (2019) pro preparovaný klavír a ozvučení vznikla na zakázku Wien Modern. Ingrid Schmoliner se ráda inspiruje gamelanem a repetitivními technikami, v tomto duchu se nesla i její nová skladba. Barva klavíru, díky pečlivé a přesné preparaci byla skutečně velmi zajímavá a poskytovala řadu nových možností. Já osobně jsem v hudbě postrádala vývoj, drobné změny pro minimal typické, hudba z beden kmitala na vysokých a bohužel opět velmi hlasitých frekvencích, což je nešvar dnešních koncertních síní a bohužel i symfonických orchestrů vedoucí k prohlubování již tak věčnými sluchátky v uších nastupující hluchoty. Z toho důvodu jsem musela po dvaceti minutách koncertní sál opustit a nemám tedy k průběhu druhé poloviny večera co říci. Ingrid Schmoliner kromě klavíru a kompozice studovala také rozličné pěvecké techniky a ve svém díle se pohybuje v oblasti Nové hudby, experimentu a improvizace, stejně jako jazzu a folku. Její tvorba si určitě zaslouží pozornost.
Multiversum
Titulek závěrečného večera festivalu (30. 11. 2019) jsem nevybrala náhodou. Koncert byl totiž multiversem rozličných stylů – svůj luk napnul od minimalismu k maximalismu, od obsahové hloubky k prázdnotě. Všechny tyto fasety přesně vystihl špičkový, profesionální výkon Vídeňských symfoniků pod taktovkou Lea Hussaina. Skladba über (2015) Marka Andrého pro klarinet, živou elektroniku a orchestr byla ukázkou jemně vycizelované práce s orchestrem. Pro Francouze typická barevnost, fantazie v instrumentaci v hávu současné hudby ozvláštněná špičkovým koncertním výkonem sólového klarinetu v podání Jörga Widmanna. Zajímavá, křehká až introvertní hudba. Pozoruhodně uchopený kontrast mezi sensibilitou a emocionalitou obsahu hudby a její intelektuální, skoro až odlidštěnou formou.
Třívětá skladba Multiversum pro koncertní varhany, hammondovy varhany a orchestr (2017) Petera Eötvöse byla pravým opakem. Hammondovy varhany v interpretaci Lázsla Fassanga dodávaly skladbě futuristickou barvu a společně s koncertními varhanami (Iveta Apkalna) vytvářely velký zvuk a dramatičnost. Expanze a obdiv k novým poznatkům na poli kosmologie inspirovaly skladatele k dílu plnému energie a síly. Oddělené postavení jednotlivých orchestrálních skupin symbolizuje prostorové konstelace ve vesmíru. Coda je věnována nestoru Nové hudby Pierru Boulezovi.
Petr Ablinger uzavřel letošní ročník. Pětiminutová skladba Wachstum, Massenmord pracovala s oběma slovy, které se ve formě slabik promítaly na plátno nad orchestrem, který měl jednotlivé slabiky ztělesňovat hudebně. Synchronizace se ne vždy dařila a trochu mi unikal smysl toho všeho, protože hudba i obraz byly celých pět minut stále stejné. Žádné fasety, co vše si lze pod těmito slovy představit, jak jinak je obrazově či hudebně ztvárnit. Podobně bezobsažná skladba jako Bílý šum téhož autora při zahájení.
Wien Modern se pod uměleckým vedením Bernharda Günthera stal nepřehlédnutelnou událostí, kterou doslova žije celé město. Festival doprovází objemná brožura s informacemi o všech účinkujících a autorech včetně jednoho dílu s esejemi k aktuálnímu programu. Festival v souladu s letošním podtitulem „Wachstum“ skutečně roste, hledá stále nové prostory a přesahy, představuje klasiku i nejnovější trendy. Během jednoho měsíce letos uspořádal přes 100 událostí na 25 místech včetně rekordního počtu 109 premiér. Důležité je, že koncertní sály jsou plné a diváci tak dávají najevo, že jim současná kultura není lhostejná, což je pro pořadatele ten nejlepší feedback, v druhém plánu i skvělý argument pro mecenáše a město.
