V rámci festivalu Dvořákova Praha vystoupila Česká filharmonie na svém domácím pódiu ve Dvořákově síni Rudolfina na dvou koncertech. Poprvé 26. srpna, a to pod vedením renomovaného anglického dirigenta Sira Johna Eliota Gardinera . Když u našeho předního tělesa naposledy přesně před šesti měsíci hostoval, o své osmileté spolupráci s filharmoniky v rozhovoru s Petrem Kadlecem prohlásil, že někdy je to trochu šok, jindy zase velké potěšení. S radostí lze konstatovat, že tentokrát bylo přinejmenším publikum překvapeno příjemně. Večer otevřela efektní koncertní předehra Karneval Antonína Dvořáka, nasazená v ohnivém tempu, s oslnivě výraznou zvukovostí. Ostré akcenty a precizní artikulace transparentně znějícího a sehraného orchestru dodávaly pojetí jiskřivý ráz. Barevně a intonačně harmonické provedení střední pomalé části obohatila vřele zahraná sóla dřevěných dechových nástrojů i koncertního mistra houslí.
Sólový part následujícího Koncertu pro klavír a orchestr a moll Edvarda Griega přednesl čtyřicetiletý Němec Lars Vogt . Jeho vystoupení v předminulé koncertní sezoně České filharmonie, se kterou tehdy za řízení Manfreda Honecka absolvoval také turné po Německu, máme ještě v živé paměti. Charismatický umělec s až démonickým pohledem upoutává bravurní technikou a temperamentním pódiovým projevem. Nuance, které s obdivuhodnou úhozovou jistotou rozeznává v nejnižší dynamické rovině, byly v sále téměř na hranici slyšitelnosti. Lépe vynikly v okouzlujícím provedení Nokturna č. 20 cis moll Fryderyka Chopina, které klavírista s oblibou hrává jako přídavek.
Po symfonické básni Balada blanická Leoše Janáčka, která zazněla ve druhé polovině, vrcholil koncert Dvořákovou Symfonií č. 8 G dur „Anglickou“ . Soustředěné provedení druhé věty, která zapůsobila i promyšleným tempovým rozvrhem, nastínili interpreti už mimořádně zdařilým vyklenutím úvodního tématu. Třetí věta nepostrádala pod noblesním Gardinerovým vedením šmrnc – škoda, že její ze zpomalení vycházející, temně laděné, jakoby z dálky se připomínající da capo bylo narušeno nepovedeným nástupem prvních houslí. Stimulující svižnost temp v krajních větách podpořila jejich živelné vyznění a také nasazení hráčů. Attacca navazující virtuózně laděná čtvrtá věta byla uvozena čistým sólem trubek, povedlo se i flétnové sólo. Z detailů potěšilo například zvýraznění triolového pohybu basů doprovázejících vedlejší téma v první větě nebo vytažení drsných trylků lesních rohů v první variaci hrané tutti v poslední větě.
Týž program, obohacený o Symfonické fantazie Bohuslava Martinů, provedli interpreti o tři dny později na prestižním londýnském festivalu BBC Proms. Dirigent Gardiner se v čele České filharmonie opět objeví počátkem října na koncertu sestaveném z děl Smetany, Dvořáka, Janáčka, Suka a Martinů, který bude poctou k nedožitým pětaosmdesátinám Sira Charlese Mackerrase.
