Zahajovacímu koncertu nového ročníku Pražských múz v kostele sv. Vavřince pod Petřínem vládla ve středu 15.září Aoidé, múza krásného zpěvu. Zakladatelka koncertního cyklu mezzosopranistka Eva Garajová pozvala pod patronát Aoidé houslistu Václava Hudečka, violistku Kristinu Nouzovskou Fialovou a klavíristku Jitku Čechovou, kteří naplnili prostor bývalého gotického kostela s unikátní atmosférou a zajímavou akustikou beze zbytku. Nejprve Jitka Čechová s energií sobě vlastní rozezněla naplno zdejší křídlo Steinway sonátami Domenica Scarlattiho. Klavírní virtuóz, který ve svých četných skladbách vytvořil předobraz sonátové formy, získal v Jitce Čechové autentického interpreta. Její výraz v Sonatě in E, K.380 L.23, Sonatě in a, K.149 L.93 a Sonatě in C, K.159 L.104 střídal melodické prvky s jiskřivými výškami a bohatým zvukem v rychlém tempu vždy s náležitým odstíněním v detailech jednotlivých sekvencí potvrdil kvality klavíristky, která v sólové i komorní hře vždy uplatňuje skutečnou profesionalitu.
Violistka Kristina Nouzovská Fialová si pro sólové vystoupení vybrala Suitu G dur Johanna Sebastiana Bacha. Její Sarabanda a Gigue překypovala vřelým a kultivovaným projevem plně v duchu vrcholného podání Bachovy hudby. Ve zcela odlišném, ale suverénním provedení rovněž Sarabandy a Gigue v Sonátě soudobého skladatele Michala Müllera (1956), psané s citem pro spojení baroka se současným hudebním vyjádřením, potvrdila Kristina Nouzovská Fialová své mimořádné technické a výrazové kvality, které ji dnes právem řadí na špičku nejen českých violistů. První část koncertu báječně završil Václav Hudeček v Sonátě pro housle a klavír A dur Františka Bendy a v souhře s Jitkou Čechovou rozezněl půvabně melodické Moderato, dojímal ve volném Affetuoso s neskutečným pianissimem a hravě, ale precizně zakončil Presto ma non troppo ve vířivém až tanečním rytmu ve svém typickém virtuózním podání. Kdysi uznávaný houslový virtuóz František Benda získal ve Václavu Hudečkovi mistrovského interpreta.
Druhou část Pražských múz otevírá vždy rozhovor s hostem, jímž se na téma krásného zpěvu a krásného tónu stal právě Václav Hudeček. Za svůj bohatý život získal nejen mnoho úspěchů, ale i zkušeností a s radostí je předává dál. Zásluhy Václava Hudečka v péči i v pedagogickém směru jsou dlouhodobě obohacující mladé generace.
Celý koncert vyvrcholil provedením Koncertantní symfonie pro housle, violu a klavír Es dur KV 364 Wolfganga Amadea Mozarta, které dýchalo šťastnou pohodou. Brilantní souhra smyčců a nelíčená radost hudebníků ze hry opět v kontaktu s publikem vytvářely přímo hmatatelné stoupající nadšení, které posluchači vnímali a sdíleli bez dechu až do posledního tónu vyšperkovaného noblesního Presta. Velký potlesk plného auditoria odměnilo trio krátkým přídavkem z právě doznělého Mozartova díla a Pražským múzám u sv. Vavřince otevřelo cestu k dalším vynikajícím koncertům.
