Pražský kostel sv. Šimona a Judy ve čtvrtek 14. března zaplnili nejen posluchači, ale především hudba Petra Ebena, Carla Orffa a Antona Brucknera. Acappellový večer Pražského filharmonického sboru otevřel Řecký slovník pro sóla, ženský sbor a harfu Petra Ebena z roku 1974. Autor v něm pracuje s minimem slov, avšak hudebně charakterizuje základní pojmy doprovázející lidský život – hrdost, ctnost, boj, lásku a přátelství, hněv, smrt, bolest, radost a štěstí. Skladatel se nechal inspirovat a okouzlit řečtinou, v níž zaznívají jednotlivá slova jako výkřiky. Každá z devíti částí je jiná – Láska a přátelství jsou lyrické a vyjadřují spočinutí, Dychtivost boje zase vzrušená a žalobná, šestá Smrt dala vyniknout zvukově dokonalému spojení harfy a ženských hlasů, které tu marnost a bezmocnost vyjádří závěrečným výkřikem a harfa vše doprovodí do ztišeného smíření, v sedmém Sporu se jednotlivé hlasy přou a překřikují až k nesnesení, protože konflikt tu není ničím pročišťujícím, ale jedem, co otravuje život. Vedle ženské části sboru na sebe upozornily sólistky – členky tělesa – a harfistka Jana Boušková, která dotvářela celkové vyznění skladby svou suverénní hrou – křehkou, vzrušenou i zlostnou. Spojení ženských hlasů a harfy vyznělo kompaktně, náročnou skladbu – právě pro vyjádření tolika emocí pohybující se v interpretačních extrémech pěveckých i v harfové sazbě – přednesly dámy spolu s Janou Bouškovou na skvělé úrovni. Ostatně, Jana Boušková posléze poznamenala, že tuto skladbu, která byla poprvé uvedena v Lyře Pragensis, psal Petr Eben pro její matku Libuši Váchalovou a harfový part s ní konzultoval. Současná sólistka ji tedy velmi dobře zná.
V druhé skladbě večera Sunt lacrimae rerum (Věci mohou plakat) Carla Orffa se představila mužská část sboru s tenoristou Miloslavem Pelikánem, barytonistou Jakubem Kettnerem a basistou Peterem Poldaufem. Vypjatý a oslnivý barytonový part svou silou a nádhernou barvou publikum zcela pohltil. Orff se ve skladbě z roku 1957 inspiroval částmi z biblické knihy Kazatel. Text této varovné a zároveň podporující biblické knihy se otiskl v hudebním ztvárnění – na jedné straně ohromující sóla i sborové party, na druhé straně až hravost synkop, rychlé rytmické a dynamické proměny. Opět byli posluchači strženi lahodností zvuku, přesným frázováním, citlivou dynamikou a výbornou srozumitelností. Když k tomu přičteme nenapodobitelnou kompaktnost zvuku, jsou to atributy, které Pražský filharmonický sbor povyšují na mezinárodní úroveň.
Velmi promyšleně sestavil Lukáš Vasilek program druhé části večera. Po přestávce zazněly skladby jediného autora – Antona Brucknera. Sbormistr vybral různé Brucknerovy duchovní kompozice. K oběma skupinám sboru – ženské i mužské – se tentokrát připojili varhanice Daniela Valtová Kosinová a tři pozounisté – Břetislav Kotrba, Lukáš Moťka a Karel Kučera, kteří přispěli k plnosti a barevnosti zvuku. Uvedení skladeb pocházejících z různých období, ale myšlenkově si velmi blízkých a vytvářejících jeden celek takto vedle sebe bylo šťastné rozhodnutí, které přineslo další kvalitu, podporující obsah a vyznění Brucknerových děl. Zhudebněné žalmy, moteta, mariánský zpěv, to vše posluchače pozdvihlo když ne k myšlenkám přesahujícím jeho bytí alespoň k ponoru do vlastní duše. Bruckner takto vybrán a takto zazpíván byl velkým zážitkem. Lukáš Vasilek sbor jako obvykle dokonale připravil, zněl od široké rozklenutosti k absolutnímu ztišení, ženské a mužské hlasy se přelévaly a vzájemně se propojovaly – vrchol se samozřejmě odehrál v závěrečném Aleluja.
V nedávném rozhovoru, publikovaném na serveru OperaPlus, mi Lukáš Vasilek ke koncertům a cappella řekl: „Sbor na nich vyrostl, roste a bude růst dál. Zpěv a cappella je v obtížnosti vrchol sborového umění… Vyžaduje totiž dobře ovládnutou techniku rovného a kultivovaného zpěvu, bezchybné slyšení, sebekázeň, empatii vůči celku. Jsem hrdý na současné členy PFS – oni to dokážou, a to ještě takovým způsobem, že je publikum nadšeno.“ Ano, publikum je nadšeno. Dlužno ovšem dodat, že toto nadšení je založeno na tvrdé a systematické práci sboru a jeho šéfa.
