Závěr Zelenkova festivalu Praha-Drážďany, organizovaného již pátým rokem Ensemblem Inégal, patřil muzikologům i interpretům staré hudby. V pátek 19. října 2018 probíhala v kostele sv. Vavřince na pražské Malé Straně mezinárodní konference týkající se nových otázek, které vyvstaly při bádání o Zelenkově hudbě a jeho době, tentýž den večer se pak chystala česká premiéra čtvrté Zelenkovy mše.
Na konferenci, jejíhož předsedajícího postu se ujala přední „zelenkoložka“ Janice B. Stockigt z University of Melbourne, přijeli zelenkovští badatelé z různých koutů světa s velice rozmanitými tématy. Jakousi ochutnávkou na večerní koncert byl příspěvek Andrewa Framptona z University of Oxford, jehož krátká přednáška byla zaměřena na právě ten den premiérovanou mši, na jejímž příkladě dokládal možnosti šíření Zelenkovy hudby z Drážďan na sever až do Berlína. Z důkladného studia pramenů přednášející vyvodil, že toto dílo podlehlo mnoha úpravám a nastínil typický problém muzikologického bádání, tj. zda všechny tyto úpravy byly opravdu skladatelovou intencí. Důležitým poznatkem je i fakt, že ani po Zelenkově smrti se jeho hudba neztratila z hudebního „oběhu“ a dokonce se šířila i do jinak nábožensky zaměřených oblastí.
Večerní koncert v Kostele Panny Marie pod řetězem na Malé Straně pak nabídl již zmíněnou premiéru díla Missa Sancti Spiritus (ZWV 4), která byla doplněna pozdní Zelenkovou kompozicí, Litaniemi lauretanae (ZWV 151). Stejně jako pro závěrečný koncert minulého ročníku festivalu uzavřel Ensemble Inégal v čele s Adamem Viktorou spolupráci s Dresdner Kammerchor (v sobotu 20. října 2018 zazní stejný repertoár i v drážďanském Annerkirche) a i mezi sólisty posluchač zaznamenal již známá jména.
Missa Sancti Spiritus, která byla zkomponována v r. 1723 v Drážďanech a tvořená původně pouze částmi Kyrie a Gloria (o konkrétní příležitosti prvního uvedení se vedou dohady), a jež byla později autorem přepracována a dopsána do plného rozsahu mešního cyklu, zaujímá v Zelenkově raném díle jedinečné místo. Tak bohaté zastoupení trubek a tympánů je totiž typické spíše pro jeho pozdější díla a přináší s sebou neobvyklou míru slavnostnosti. To, že ho čeká opravdu nadstandardní zážitek, však mohl posluchač odtušit již při prvních tónech. Zelenka si totiž nedává na čas a hned ve druhém taktu zařazením mimotonální dominanty předznamenává velkou harmonickou hloubku, do které je ponořena nejen zbývající část Kyrie, ale i některé další části této mše. Příznačná je i velká míra různorodosti kompozičních prostředků použitých v tomto díle, a tak je posluchač neustále překvapován dalšími a dalšími prvky Zelenkovy geniality.
Bylo potěšením sledovat, jak tomuto kompozičně velice zajímavému dílu dokázal Ensemble Inégal spolu s Dresdner Kammerchor opět vdechnout život. I přesto, že se jednalo o premiéru, působilo provedení (až na několik počátečních nepřesností) usazeně; vypjaté části oplývaly vzrušeným dynamickým nábojem, který se však neprojevoval na úkor precizně vyhraných i prozpívaných melodických běhů, a kontrastovaly tak s pomalými a vážnými oddíly, kterým dokázaly oba soubory vnést neobyčejnou hloubku a vřelost.
Nadmíru šťastný byl i výběr sólistů. Krásně rovný a zároveň barevný soprán Gabriely Eibenové se výborně pojil s hlasem Martina Ptáčka, který se ujal altového partu; a zmínění spolu s dalšími sólisty vytvořili na několika místech neuvěřitelně působivé ansámbly. Virgil Hartinger (tenor, známý již z předchozích spoluprácí s Ensemblem Inégal) a Lukáš Zeman (bas) zaujali v samostatných áriích.
Spolu s Litaniemi lauretanae, jejichž výběr už byl tzv. sázka na jistotu (Ensemble Inégal je má v repertoáru již dlouho a dokonce existuje i nahrávka v jeho podání) a ve kterých se opět projevila preciznost i schopnost hudebního tahu obou ansámblů, představil závěrečný koncert festivalu opravdu jedinečný zážitek pro posluchače až přeplněného kostela Panny Marie pod řetězem. Velké nadšení bylo znát i na zahraničních hostech předchozí zelenkovské konference, kteří spolu s mnoha dalšími posluchači odměnili interprety potleskem ve stoje.
