Těžištěm programu říjnového koncertu sdružení Konvergence v kostele sv. Vavřince byla re-premiéra více než dvacet let starého díla: první provedení skladby Pianissimo (1989/1990) v roce 1994 bylo pro jejího autora Jakoba Ullmanna rozčarováním. Kompozice je psána pro violu a live electronics a až teprve digitální technologie umožnila žádoucí realizaci simultánních akcí, na nichž je postavena elektronická složka. Živě hraný violový part je celou dobu provázen mimo jiné kontinuálním, postupně zahušťovaným zvukovým pásmem. Aniž by tato hudba na poslech rozčilovala, nudila nebo byla zbytečně namáhavá, je zkouškou vnímání, protože amplifikuje niterný pocit nejistoty. Zaujaté provedení skladby (Ondřej Štochl – viola, Jan Trojan – elektronika) bylo navíc motivující výzvou, že objeví-li se hudba Jakoba Ullmanna na programu, stojí za to se na takový koncert vypravit. Konvergence na svém říjnovém koncertě uvedla ještě skladby Mortona Feldmana, Waltera Zimmermanna a Ondřeje Štochla, Štochlovo zvukově subtilní, koncentrované, prostorově koncipované Notturno fragile pro čtyři nástroje rovněž v premiéře. (wd)
