Americké univerzity se chvályhodným způsobem podílejí na budoucím kulturním vyhranění mladých lidí. Na rozdíl od nás má totiž většina vysokých škol vlastní orchestry, některé i sborová tělesa a taneční soubory. Důkazem toho je i existence Princeton University Orchestra , který jsme měli možnost uvítat v lednu již po třetí v Praze. Vedle jen několika oborových hudebníků zde hrají příští právníci, lékaři, architekti, ekonomové nebo úředníci. Již třicet let vede sto deset let starý orchestr dirigent Michael Pratt . (Taktéž spoluzakladatel Operního festivalu v New Jersey a ředitel Filharmonie Delawarského údolí.)
V úvodu zahrál orchestr Rákoczyho pochod z Berliozova Faustova prokletí , kde je citován maďarský vojenský marš z roku 1809. Jeho údernost prozrazuje skladatelovu vlohu pro variační a tematickou práci a instrumentační osobitost. Prokofjevova Suita z baletu Romeo a Julie zazněla ve své originální verzi v pražské premiéře. Dílo bylo určitou dobu zakázáno, bez autorova svolení roku 1938 přepracováno, jeho scénář a klavírní výtah z roku 1935 objevil S. Morrison po roce 2006 v Ruském státním archivu, aby ho později rekonstruoval. (Podle cenzorů měl prý balet původně vyjádřit boj proti feudálnímu pojímání manželství a zápas o lásku, který se blížil ideálu Komsomolu.) Tematický materiál suity se v mnohých částech podobá běžně uváděné verzi, například část, přeložená jako Nabubřelý tanec rytířů vlastně cituje svár mezi rody Monteků a Kapuletů. Orchestr zahrál s dynamickými protiklady a výrazovou drsností část Princův výnos, v tanci Tří Maurek zajiskřil sóly i orchestrálním koloritem celku; s oslnivou lyrikou vykreslil scénu Romeova vstupu a prvých pohledů na Julii. Moderní polyfonie, citující několik hudebních myšlenek současně, je obtížným úkolem z hlediska akcentace nosných melodií, proplétání, potlačování a vyvažování nástrojových partů a jejich začlenění do stavebné logiky. Také znázornění prvého dechu Julie bylo v harfě a melodických bicích křehké a navozující obrazové představy. Tanec a závěrečné Pas de deux tlumočily vřele, zvukově hutně předepsanou instrumentaci. Po přestávce koncertu zazněly další klenoty ze světové hudební dílny. Dramaturgicky byla tato část večera tak trochu vizitkou cestovatelů. Námořní důstojník Rimskij-Korsakov musel na své cestě kolem světa zavítat i do Španělska, aby napsal brilantní Španělské capriccio , a Gershwin ve třiceti letech navštívil Paříž, aby své dojmy popsal v díle Američan v Paříži . Korsakovova volná variační fantazie dělí jeho dojmy a vzpomínky do pěti částí, v nichž zahušťuje jednodušší fakturu jemně tvarovanou barevnou harmonií, energickými vstupy houslí nebo gejzírem vířivých rytmů. Studentský orchestr Capriccio odvedl na úrovni svých nejlepších možností a vyvolal ovace.
Američan v Paříži je strhujícím dialogem jazzových rytmů konfrontovaným se zvukovou vizí hluku velkoměsta (včetně automobilových klaksonů). Obraz návštěvníka a jeho nového prostředí je hudebně ilustrován sledem nápadů, spontánně vyrůstajících jeden z druhého. Orchestr přesvědčivě vyjádřil taneční, humorné i sentimentální nálady a prezentoval muzikalitu dechových a bicích nástrojů. Jeho výkon byl zdařilý, měl mladistvou jiskru a obstál by i v porovnání s více profesionálně erudovanými tělesy.
