Výjimečně v kostele svatého Vavřince uspořádala Stadler-Trier Music Foundation ve spolupráci se spolkem Vážný zájem další z koncertů řady Salon Celetná. Tentokrát s přídomkem „v exilu“, protože sídlo nadace, podporující mladé hudebníky, prochází rekonstrukcí a letošní koncerty se budou konat na různých místech. S pochopením hostitele – festivalu Pražské jaro – se ve čtvrtek 21. března ve Vavřinci představili dva mladí klavíristé Jan Schulmeister a Pavol Praženica.
Oba jsou vítězi nebo laureáty významných soutěží, oba již delší dobu poutají pozornost, a přitom je jejich hra nezaměnitelná, každý z nich je jiná hudební osobnost. I jejich hudební vývoj, lépe řečeno vzdělávání bylo odlišné. Jan Schulmeister (2006) hrál na klavír od pěti let, klavír byl pro něj nejpodstatnějším partnerem i v době dospívání, kdy se cele věnoval cvičení a ve škole měl individuální studijní plán. Dnes je studentem Konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži ve třídě své matky Martiny Schulmeisterové. Pod jejím vedením nasbíral více než čtyřicet soutěžních cen, jeho dosud největším úspěchem je loňská 3. cena z jedné z nejprestižnějších světových klavírních soutěží The Cliburn International Junior Piano Competition. V loňském roce byl rovněž stipendistou Nadačního fondu Stadler-Trier.
Pavol Praženica (2001) studoval na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy pod vedením Libuše Tiché. V současnosti studuje na HAMU ve třídě Iva Kahánka. Také on je laureátem mnoha národních i mezinárodních soutěží, mezi jeho nejnovější úspěchy patří loňské vítězství na Mezinárodní smetanovské klavírní soutěži v Plzni a tři speciální ceny na soutěži Nadace Bohuslava Martinů. Jako sólista již vystoupil s předními českými i slovenskými orchestry. Jeho velkou vášní je vedle sólového hraní i komorní hra. Spolupracoval například s Josefem Špačkem, Vilémem Vlčkem, je členem klavírního tria Vyšehrad. Letos se stane vedle Daniela Wiesnera, Miroslava Sekery a Lukáše Klánského jedním z klavírních partnerů účastníků Mezinárodní soutěže Pražského jara v oboru housle.
Jaký tedy byl večer s tak výraznými klavírními osobnostmi? Jedním slovem povedený. Zvolený program přesně vystihl založení obou interpretů, jejich inklinování k určitému repertoáru a hudebnímu vyjádření. Jan Schulmeister zvolil Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského a zahrál je s naprostým přehledem a bravurou. Už jen jeho přesnost, kdy se na klaviatuře neslil dohromady jediný tón, byla obdivuhodná. Podařilo se mu tento klavírní monument vystavět s pochopením, energií a vnitřní silou. Úvodní Promenáda zazněla velebně, mohutně, ale i dynamicky odstíněně, v dalších částech upoutal smyslem pro napětí docíleného kontrasty a prací s pauzami, ve Starém hradu vystihl atmosféru přesnými, rytmicky znepokojujícími basy a křehkými linkami pravé ruky. Po nervně zahraném Bydle a niterné Promenádě mu pod rukama vytančila Kuřátka, která zobrazil se zurčící virtuózní perlivostí. Část Samuel Goldenberg a Shmuyle patřila k nejsilnějším. Nesamoúčelná virtuozita a výborná technika sloužící obsahu daly pocítit, jak tento mladý klavírista vyzrál. Baba Jaga, ohromující a zlověstná, plná napětí a vystupňovaná v oslnivém forte i tempu, vyústila v závěrečnou majestátní Velkou bránu kyjevskou, v níž Jan Schulmeister koncentroval veškerý svůj umělecký přístup k tomuto Musorgskému dílu – gradující výstavbu, která i ve forte stále rostla, plynulé přechody do niterných pasáží, rytmickou a úhozovou přesnost. Pod Schulmeisterovýma rukama vskutku vyrostla grandiózní interpretace Musorgského díla.
Pavol Praženica zvolil jiný repertoár – a nejen kvůli kontrastu s první půlí koncertu, ale i vzhledem ke svému uměleckému naturelu. Klavírista si vybral díla Claudea Debussyho, Maurice Ravela a Bedřicha Smetany. Praženicovou doménou je nádherné vystižení barev, které komplexně vytváří úhozem, dynamikou, tempem i důrazy. Díky tomu pak vzniká celistvý obraz skladby. V Debussyho Ostrově radosti rozehrál ohňostroj různých úhozů v obdivuhodném rytmickém cítění a plasticitě hudebního výrazu. Z Ravelových Zrcadel zvolil části dvě až pět a opět se mu podařilo výrazově i technicky ztvárnit impresionistické výjevy. Od něhy Smutných ptáků pokračoval ke vzdouvajícím se bouřlivým vlnám v Bárce na moři, která se před posluchači hmatatelně pohupovala nahoru a dolů. Jeho úhoz jako by evokoval stříbřitost moře, uvolněná pravá ruka perlila melodii, levá bezchybně sekundovala připravena podílet se na vypracování dynamiky na malé ploše. Ve vášnivé Alboradě del gracioso zaujal pianista tušenou ohnivostí, jejíž doutnající spalující výheň držel pod povrchem, ovšem stále připravenou vydrat se ven. Ravel v podání Pavla Praženici vyvrcholil pátou částí Údolí zvonů, kterého se interpret ujal v rozvážném tempu podporujícím intimní polohu. Na pohlcující ravelovskou interpretaci navázala skladba Bedřicha Smetany Macbeth a čarodějnice. Vítěz smetanovské soutěže ukázal, jak skladateli rozumí a výborně jeho díla zvládá. Promyšlené výstavbě prospívalo šetření dynamikou, již později klavírista uplatnil v plné šíři, vyklenutost tématu, pevné až rozmáchlé úhozy i mužné akordy v závěru. Každý detail byl prožitý a poctivě zahraný.
Vřele aplaudujícímu publiku přidali klavíristé ve společné interpretaci první část z Debussyho Malé suity. Malý bonbonek na závěr a příležitost vychutnat si krásný tón obou.
