Tak mohl Jos van Immerseel nazvat svůj cembalový recitál v brněnském konventu milosrdných bratří 21. 10. Legendární Belgičan, jehož mezinárodní dráhu odstartovalo vítězství v pařížské cembalové soutěži (1973), se však nevěnuje jen jednomu hudebnímu oboru, je také varhaník, hráč na fortepiano, dirigent, natočil ceněné snímky Mozarta, Beethovena, Schuberta, ale i z doby dnešku bližší. Pod působivě osvětleným krucifixem začal ještě na samém konci renesance skladbami Petera Philipse. Oblíbenou techniku variací na písně a tance představil Immerseel ve dvou skladbách, zvukomalebné efekty, jako fanfáry nebo kanonádu, ve portugalské „battaglii“ od neznámého Roque da Conceicao podpořil ještě hráčsky. Objevily se tu dokonce překvapivé modulace, které jinak nezávažnou skladbičku harmonicky posunuly do doby mnohem pozdější. Podobné postupy zaujaly i ve Frobergerově Meditaci nad vlastní smrtí , vlastně Allemandě ze Suity D dur . V prvních skladbách programu cembalista zdůraznil bohaté figurace, větší šíři interpretačních poloh však uplatnil v cyklických skladbách středního a pozdního baroka od Frobergera, od J. S. Bacha a Forqueraye. Immerseel vyniká prstovou technikou, samozřejmě hraje muzikálně a stylově, odlišuje charakter jednotlivých částí, ale na první místo klade především zvukovou kvalitu, pro kterou užívá nejjemnějších hráčských nuancí. To vše ocenilo publikum, v němž byli přítomni nejen brněnští nadšenci pro starou hudbu.
