Oslavy letošního 100. výročí narození Viktora Kalabise zahájil 15. ledna koncert pořádaný Nadačním fondem Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové uvedením autorových Symfonických variací pro velký orchestr, op. 24 v provedení PKF – Prague Philharmonia v Rudolfinu. Nadační fond založený v roce 2000 Viktorem Kalabisem a Zuzanou Růžičkovou si klade za cíl péči o dílo Viktora Kalabise, ale také podporu mladých talentovaných umělců. Oba manželé se pilně věnovali svému poslání, po smrti Viktora Kalabise v roce 2006 a Zuzana Růžičková pokračovala v nahrávání jeho kompletního díla až do své smrti v roce 2017.
Na tiskové konferenci 16. ledna na HAMU představil předseda představenstva Správní rady Nadace Kalabis–Růžičková Aleš Březina projekt Kalabis100 jako „šanci na posílení povědomí o české hudbě 2. poloviny 20. století a na prověření nadčasových kvalit Kalabisovy tvorby včetně jeho pozoruhodně zralých raných opusů, ovlivněných neoklasicismem a folklorem. Jedná se o jakési otevření dveří pro interprety i posluchače, které by mělo pokračovat i v následujících letech a desetiletích“. Před detailním představením projektu Kalabis100, nad nímž převzal záštitu klavírista Ivo Kahánek, vynikající interpret nahrávky Kalabisova kompletního díla pro klavír, uvedl nejprve Aleš Březina Cenu Nadačního fondu pro mladé umělce udělenou houslistovi Danielu Matějčovi. Tento mimořádný student HAMU a vítěz Evropské soutěže mladých hudebníků 2022 převzal osobně Cenu Nadačního fondu z rukou děkana HAMU prof. Ivana Klánského.
Projekt Kalabis100 zahrnuje uvedení více než poloviny skladeb Viktora Kalabise na koncertech u nás i v zahraničí, na nichž zazní komorní a symfonická díla v provedení desítek umělců. Důraz je kladen především na méně známé skladby ze skladatelova raného období, které dotvářejí obraz jeho kompozičního vývoje. Tyto skladby byly zařazeny i do programu Vzpomínkového koncertu pro Zuzanu Růžičkovou, který bezprostředně následoval po tiskové konferenci a jeho recenze je uvedena níže.
Kalabis100 přinese gratulační koncert v den skladatelova narození 27. února v jeho rodišti Červeném Kostelci s Kalabisovým triem a klarinetistou Jiřím Hlaváčem, Ivo Kahánek vystoupí již na konci ledna a v dalších koncertech se představí NeoKlasik orchestr, Filharmonie Hradec Králové, Ensemble Opera Diversa či Česká sinfonietta s Radkem Baborákem. Závěr celého projektu bude patřit v lednu 2024 opět Symfonickým variacím pro velký orchestr v provedení SOČR s Ilanem Volkovem. Hudba Viktora Kalabise zazní také v Berlíně a New Yorku, nakladatelství Bärenreiter připravuje reedice partitur a v únoru vyjde na labelu Hyperion Koncert pro cembalo a orchestr s Mahanem Esfahanim, posledním žákem Zuzany Růžičkové, SOČR a dirigentem Alexandrem Liebreichem.
Vzpomínkový koncert pro Zuzanu Růžičkovou v sále Martinů Lichtenštejnského paláce připravil Nadační fond jako poctu k nedožitým 96. narozeninám královny cembala, jak bývala tato velká osobnost uváděna. Program koncertu výstižně korespondoval s posláním Nadace a představil tři špičkové mladé umělce, kteří nadchli posluchače svými po všech stránkách výbornými výkony. V úvodu zazpívala sopranistka Kristýna Kůstková, studentka HAMU se zkušenostmi z našich i zahraničních operních scén a pódií, držitelka mnoha ocenění. Její vřelý projev ve skladbě Bohuslava Martinů Písničky na dvě stránky, H 302 z roku 1946 dal prostor hezké barvě příjemného hlasu, který suverénně doprovodil vyhledávaný klavírista Ahmad Hedar. Výborně si rozumějící duo zahájilo koncert na vysoké úrovni a předneslo oblíbené písně Bohuslava Martinů s přirozeným výrazem a pěkným vyzněním písní svěžích či posmutnělých s odevzdaností s porozuměním.
Matouš Zukal je rovněž studentem HAMU a velmi úspěšným laureátem významných soutěží, včetně 1. ceny Soutěže Nadace Bohuslava Martinů. Soutěž Pražského jara 2021 přinesla mladému klavíristovi 2. cenu a současně zvláštní cenu Nadace Gideona Kleina, současné studium u Iva Kahánka vede Matouše Zukala k dalším metám. Na koncert pro Zuzanu Růžičkovou si připravil jedinečnou skladbu Viktora Kalabise Akcenty, op. 26 z roku 1967. Nádherný a náročný cyklus výrazových studií podal s mimořádným vcítěním do velmi pestré charakteristiky všech osmi skladeb a s vynikající technickou a výrazovou jistotou exceloval v úžasných kontrastech bouřlivých i melodických sekvencí s optimistickým vyzněním.
Viktor Kalabis a jeho Ptačí svatby, op. 5 z roku 1949, psaných jako Osm písní pro tenor, uvedli Kristýna Kůstková a Ahmad Hedar ve skladatelově duchu s mladistvým okouzlením. Každá píseň má svoje určení – velmi klidně, velmi rychle, klidně, rychle a lehce, rychle trošku těžkopádně apod. – a pěvkyně i klavírista dokonale všechny pokyny skladatele splňovali. Lyrický soprán a lehký klavír se dramaticky proměňovaly v rychlých pasážích, naléhavostí sdělení a emocemi přetékající pestré kompozice s lidovými texty velmi dobře představily skladatele v jedné z jeho prvních prací.
Sólový klavír Matouše Zukala poté přenesl posluchače do 19. století ve známé Sonátě č. 2 g moll, op. 22 Roberta Schumanna z roku 1838. Tato velmi rozmanitá a vysoce virtuózní skladba dala klavíristovi možnost představit své umění v plné škále dynamické, interpretační a barvité virtuozity. Skladatelovy pokyny k jednotlivým větám „Co nejrychleji, stále rychleji“ a následně „Vážně, důstojně“ až k závěrečnému Rondu naplňoval sólista do všech detailů promyšleným podáním včetně zpěvných partů vždy s bravurou a úchvatnou technikou. Závěr koncertu se vrátil do 20. století s působivými písněmi Manuela de Fally Siete Canciones populares espaňolas z roku 1914. Sólistka i klavírista v doprovodu byli výteční a španělský duch a melodika ovládly sál. Výstižné detaily sedmi žertovných, vážnějších i rytmicky bohatých písní zvládli Kristýna Kůstková a Ahmad Hedar s grácií a odevzdali báječný výkon plný radosti a slunce. Koncert byl skutečnou poctou velké dámě Zuzaně Růžičkové.
