Komponovaný taneční večer tří choreografií nazvaný Vertigo (podle jedné z nich) se stal ve čtvrtek 9. června 2016 závěrečnou premiérou baletního souboru v letošní sezoně. Vertigo se tančí na jevišti Nové scény, což samo o sobě v divákovi navozuje skutečnost, že jde o moderní kus. Po prosincovém titulu Louskáček a Myšák Plyšák a březnové Sněhové královně přichází nyní soubor hned se třemi choreografickými exkurzemi do oblasti moderního baletu, které se souborem nastudovali jejich autoři, pocházející z různých koutů Evropy – Moldávie, Itálie a Švédska. Špičková díla, profesionální nastudování, vynikající a sehraný soubor v mezinárodním složení tanečníků se skvělou taneční technikou – to vše nabízí Vertigo.
Složený večer začíná choreografií Rain (Déšť) z dílny moldavského tvůrce Radu Poklitaru, který jej vytvořil před devíti lety pro soubor Kyjevský moderní balet. Jeho choreografii je vyčleněna polovina bezmála dvouhodinového večera (s jednou přestávkou) a zcela právem. Rain si hned na počátku podmaňuje nejen pozornost, ale také emoce diváka krásnou a rozmanitou hudbou a doslova „vypravující“ choreografií. Na celkové kompozici je znát, že ji Poklitaru tvořil nejen coby choreograf, ale i jako režisér. Právě sloučení těchto disciplín dává dílu schopnost demonstrovat a provazovat rozmanité příběhy a nezůstávat pouze u „prezentace“ choreografie. Rain je provázán fragmenty hudby Johana Sebastiana Bacha, Jacquese Brela a moldavskou, gruzínskou, židovskou a ruskou lidovou hudbou. Choreografie v sobě spojuje prostředky moderny a národních lidových tanců, místy se objevují prvky klasického tance, které dávají celkovému vyznění noblesu a glanc. Nastudování je prodchnuto náročnými, místy až nebezpečnými pohybovými, akrobaticko-hereckými a tanečními kreacemi. Navzdory tomu působí provedení přirozeně, nenásilně, z tanečníků čiší radost z tance a zaujetí, jejich emoce a nadšení se přenášejí i na diváka. Titul je jakýmsi variačním vyprávěním lidí z různých kultur, prostředí a časů, které se vzájemně prolínají, rozdělují a zase setkávají. K prolínání slouží Bachova hudba, která je jakýmsi pojítkem a průvodcem hudební předlohy. Stejně různorodé je i složení osmnácti tanečníků (9 žen a 9 mužů), kteří tančí v kostýmech Anny Ipatievy ve světelném designu Oleny Antochiny. Efektní rekvizitou jsou dřevěné bílé deštníky, které v několika okamžicích metaforicky znázorňují slepecké a stařecké hole, aby mohly být v závěru otočeny k pomyslnému nebi, z něhož padá déšť (v podobě jemného písku).
Po přestávce přichází na řadu choreografie Vertigo v podání sehraného tanečního páru Aya Watanabe a Giovanni Rotolo. Vertigo vystavěné na hudbu Dmitrije Šostakoviče představuje choreografii, kterou před deseti lety vytvořil italský tvůrce Mauro Bigonzetti (čerstvě zvolenýšéf baletu Teatro allla Scala) pro soubor Aterballetto. Jde o emotivní taneční duet muže a ženy prostřednictvím fyzicko-emotivně propojených a dotýkajících se těl v černých kostýmech (M. Biginzetti). Kostýmy – dívka ve zdobeném trikotu se špagetovými ramínky a muž v sametových kalhotách s odhalenou hrudí – dávají na černé scéně s podkreslujícím světelným designem Carla Cerriho vyniknout čistému tanečně pohybovému koncertu těl, emocí a lásky.
Třetí choreografií jsou Cacti (Kaktusy), jejichž autorem je švédský tvůrce (zároveň autor scény a kostýmů) Alexander Ekman. Jeho umělecká dráha je spjata se souborem Nederlands Dans Theater (Nizozemského tanečního divadla), pro jehož soubor 2 v roce 2010 vytvořil i tuto světovou kritikou ceněnou choreografii. Cacti v sobě spojují tanečně pohybové a gestické variace s piedestaly (a na nich) a umělými zelenými kaktusy v květináčích. Za doprovodu živé hudby Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena (v podání Smyčcového kvarteta Hanse Krásy) nabízí choreografie rozpoutanou energii, tlukot, alarmující orchestr těl… a pomyslné varování – kam se řítí dnešní svět.
Složená inscenace přináší příjemné osvěžení současného tanečního divadla v podobě výjimečné ochutnávky rozdílných tipů moderních choreografií současných evropských umělců, a to vše v celkově brilantním provedení i tanečně silně emocionálním ladění.
