Cyklus České filharmonie nazvaný Filharmonikové a jejich hosté se zaskvěl recitálem koncertního mistra Bohumila Kotmela . V programu z děl českých klasiků (Smetana, Janáček, Trojan, Martinů, Dvořák) podal houslista perfektní výkon, pokrývající celou stylovou i výrazovou škálu. Smetanova dua Z domoviny otevřel jeho krásný sytý tón, plný valérů barev a stejně široký projev výrazového zaujetí – od lyrické teplosti přes jadrný střed až po krajní vzepjetí. Skladbě, kterou slýcháme v provedení i velmi mladých houslistů, dal mužně tvárnou sebejistotu a technickou brilanci. S oběma těmito aspekty jeho hry jsme se pak systematicky setkávali v každé další skladbě. Jeho Janáčkova Sonáta byla zemitě jadrná, přitom neokázalá a imponovala velkým citem pro skladatelovu nápěvkovou úryvkovitost. Už v této skladbě se zaskvěl klavírista Jaromír Klepáč citlivou spoluprací a mimořádnou kulturou hry. Trojanovo Cantabile a Capriccio jen dotvrzovalo, že Kotmel vládne intenzivním a ušlechtilým tónem stejně jako smyslem pro expresivní kantabilnost, přičemž technická bravurnost je mu samozřejmostí. Repertoárově téměř neznámé dílo provedli interpreti s mistrovstvím, které by mohlo vyprovokovat další zájem o skladbu samotnou. Imponující rysy Kotmelovy hry se doslova rozbujely v První sonátě Bohuslava Martinů, od vstupní mistrné sólové pasáže k precizním, technicky obtížným částem. I zde exceloval i pianista. Dvořákova Sonáta F dur op. 57 pak nabídla oběma umělcům prostor pro koncentrovanou interpretaci velké rozezpívanosti, ale i meditativního zamyšlení a celkové vyváženosti. Bohumil Kotmel celým večerem zaujal a navíc opět potvrdil, že v českém koncertním umění je reprezentantem prvotřídního interpretačního umění.
