Abonentní cyklus staré hudby Bacha na Mozarta (ve spolupráci s Velikonočním festivalem duchovní hudby) dne 19. března 2013 vyprodal uvedením Bachovy Mše h moll katedrálu sv. Petra a Pavla v Brně. Největší český barokní soubor Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir pod vedením šéfdirigenta Romana Válka strhl posluchače špičkovou autentickou interpretací jednoho z největších děl klasické hudby ke standing ovations.
Michael Maul uvádí hypotézu, že J. S. Bach zkompletoval mši pro vídeňský spolek s názvem Musikalische Congregation; domnívá se přitom, že objednávku mohl zprostředkovat Jan Adam z Questenbergu, který je znám jako jeden z nejvýznamnějších mecenášů umění a především pak hudby, pro provedení v dómu sv. Štěpána ve Vídni na svátek sv. Cecílie v roce 1749. K této domněnce se vyjádřila brněnská hudební vědkyně Jana Perutková (autorka rozsáhlé monografie František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích , 2011) následovně: „V kontaktu rozhodně byli, Bach dokonce v roce 1749 označil Questenberga jako svého mecenáše, jak plyne z dochované dobové korespondence. Zda mohl či nemohl případnou vídeňskou objednávku zprostředkovat, je ovšem bohužel nejasné. Představa, že si katolická kongregace objednává něco od (protestanského) Bacha, je trochu odvážná, nicméně to lze považovat za seriózní hypotézu. Tu však zatím nelze podložit prameny. “
Více než dvouhodinová mše, do které Johann Sebastian Bach vložil všechny dobově známé kompoziční styly chrámové, ale i světské hudby, byla autenticky provedena v dobovém ladění 24členným barokním orchestrem a 22členným vokálním ansámblem. Hornista Stefan Katte v části Quoniam oslnil v sólových částech kultivovaným měkkým témbrem invenčního rohu, stejně jako koncertní mistr Peter Zajíček (housle). Sólové party byly vybrány pro Simonu Tydlitátovou (housle), Hanu Flekovou (violoncello), Lucii Duškovou (flauto traverso), Kryštofa Ladu (fagot), Lászlóa Borsódyho (clarina), Moniku Knoblochovou (cembalo) a varhaníka Martina Jakubíčka . Sólové vokální party byly zastoupeny sopranistkami Michaelou Šrůmovou a Stanislavou Mihalcovou , kontratenorem Piotrem Olechem , tenoristou Jaroslavem Březinou a žáky Letní školy barokní hudby v Holešově basisty Romanem Hozou a Jiřím Miroslavem Procházkou nebo mezzosopranistkou Lucií Karafiátovou . Provedení se opíralo o Wolffovu studii souhrnně zdokumentovanou v Die Neue Bach-Ausgabe firmy Bärenreiter (2010) a vyhnulo se fatální chybě 19. století v provedení tohoto díla, tedy monumentalizaci (zesílení počtu účinkujících), zkreslení celkového zvuku a proporcí.
Poněkud delší akustiku katedrály na Petrově soubor vyřešil vyvýšeným podiem a akcentem na chrámový styl artikulace, který s delším dozvukem počítá. V díle kromě úvodního Adagia a Larga v Bachově rukopisu nenajdeme žádné tempové zadání, tudíž zde vzniká velký prostor pro fundovanou polemiku, jejíž výsledek a tedy i volbu konkrétního tempa nese na svých bedrech dirigent koncertu. Právě ve volbě temp a zejména ve skvělé úrovni dirigentské práce (Roman Válek) se provedení lišilo od prosincového uvedení stejného díla souborem Collegium 1704 (Václav Luks) v pražském Rudolfinu. „Velký vliv na celková tempa mají jistě také proporce vokálního ansámblu a orchestru, prostor, v němž se hraje, mobilita zpěváků, virtuozita sólistických nástrojů v orchestru a celá řada dalších aspektů, které jistě přináší rozdíly v interpretaci. Každá realizace přináší svým způsobem něco nového, což by mělo být jasným signálem-výzvou další generaci hudebníků: Bachova hudba je plně k dispozici, je fascinující, pojďme ji hrát a zrovnoprávněme ji na koncertních podiích, “ uvedl dirigent Válek.
