Každou sezonu vyhlašuje Český spolek pro komorní hudbu rezidenční soubor. V sezone 2012/2013 to bylo Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický – 1. housle, Jan Schulmeister – 2. housle, Jiří Žigmund – viola, Aleš Kaspřík – violoncello; sezona 2013/2014 bude patřit Kvartetu Pavla Haase). Spolek však také uděluje každou sezonu čestnou cenu pro z pohledu nominační rady nejzajímavější soubor do 35 let daného období. Před vlastním koncertem tedy převzalo cenu za rok 2012 Eben Trio (Roman Patočka – housle, Markéta Kubínová Vrbková – violoncello, Terezie Fialová – klavír), jež se odvděčilo provedením 2. věty z Klavírního tria g moll Bedřicha Smetany. Kouzlo triového souboru je v tom, že se tři silné indivuduality spojí v harmonický celek, přičemž si svoje sólové schopnosti ponechají. V mladém souboru zatím dominuje kreativní osobnost houslisty. Třeba však vývojem soubor dozraje k nějaké proměně…
Wihanovci zahájili večer excelentním provedením Beethovenova Smyčcového kvarteta c moll op. 18 č. 4 . Ve všech parametrech vyrovnané! Několik nedotažeností dokonalost mile „polidštilo“. Už dlouho jsem živě neslyšel tak kvalitní podání. Primárius byl proporčně správně dominantní a jiskrný (viz finální věta), sekund komplementárně doplňující, viola suverénní a cello bylo klidnou silou. Závěrečným monumentem byl Schubertův Smyčcový kvartet d moll „Smrt a dívka“ D 810 . Opět výborné pojetí, i když přiznávám, ne vše bych „koupil“ (např. cello mohlo být v 1. větě výraznější, 4. věta více rytmicky vyprofilovaná). Nicméně bylo tam hodně krásných míst, například mysticky “pohřební“ zvuk Andante , zemitost Scherza , nebeské sólo primária v Andante atd. Přiznám se, že pojetí například Artemis Quartett, Quartuor Ebene nebo Hagen Quarteta na mě působí jako celek silněji.
Mezi tyto velké opusy vložili Wihanovci dvě menší kompozice – oddechovou Italskou serenádu Hugo Wolfa a Cavatinu a Moravský tanec Roxanny Panufnik. Volbu plytké kompozice britské skladatelky sice nechápu, ale třeba k tomu vedla kvartetisty nějaká vazba na Anglii nebo tematické propojení na moravské inspirace, bohužel dost povrchní. Nicméně koncert Wihanovců znovu potvrdil, že soubor patří mezi českou kvartetní elitu.
