Matiné konané v Janáčkově „domečku“ v sobotu 24. 11. nabídlo výběr z Janáčkových klavírních skladeb a znamenité Čtyři písně na slova čínské poezie Pavla Haase.
Jan Jiraský je v současné době předním interpretem Janáčkova klavírního díla (mimo jiné jej kompletně nahrál). Jeho fortelná interpretace výběru z cyklu Po zarostlém chodníčku byla zřejmě do jisté míry determinovaná zvukovou a hráčskou tuhostí 130 let starého Janáčkova klavíru. Že nástroj v horních oktávách neladil a že zněl místy skoro jako marimba, to mi příliš nevadilo. Tento klavír má příjemný sametový, trochu mlhavý zvuk, což jej dělá ideálním pro rozeznění mokvavých skladeb z následujícího cyklu V mlhách . Jiraského hra, na první pohled nijak oslnivě virtuózní, mi velmi vyhovuje; navazuje na tradici brněnské školy, zejména na Kvapilův „objektivní“ styl, dosti odlišný od Páleníčkova „silového“ přístupu.
Čtyři písně na slova čínské poezie patří mezi vrcholná díla písňového repertoáru dvacátého století. Dílo malého rozsahu a kondenzovaného výrazu dosahuje i po letech intenzivního účinku. Tyto Haasovy písně pohnou člověka ještě mnohem víc, když si uvědomí prostředí jejich vzniku a prvního uvedení, tedy terezínské ghetto. Jak musela zde vyznít slova o touze po domově, to si dovedeme jen stěží představit… Legendární basista Richard Novák , kterého zde doprovázel opět Jiraský, udivuje tím, s jakým zpívá ve svém věku nasazením a jak kvalitně.
Nečekané technické problémy s Janáčkovým starým Ehrbarem nijak výrazně nepokazily toto dopolední setkání, které se přeci jenom odlišuje od normálních koncertů jednak svou intimnější a méně formální atmosférou, jednak tím, že zde ani tak nejde o hudbu samotnou jako spíše o genia loci Janáčkova domu a auru jeho klavíru. V této jedinečné atmosféře dané skladby skvěle rezonovaly.
