Ve dnech 7. a 14. 10. 2002 proběhly v prostorách Divadla Inspirace pod názvem „Rien Ä voir“ dva koncerty elektroakustické hudby pořádané Společností pro elektroakustickou hudbu ve spolupráci s HAMU . Minicyklus čerpal své hudební ukázky převážně ze zdrojů archivu soutěže Musica nova. „Rien á voir“ neboli „nic k vidění“ byl dramaturgický záměr, neboť jednotlivé skladby, až na ty s tancem, se poslouchaly potmě. Elektroakustická hudba provozovaná sama o sobě pouze „z beden“ může posluchače odrazovat právě absencí „živého“ zážitku. Na druhou stranu zhasnutá světla (v případě, že se není na co, či na koho dívat), napomohou lepší koncentraci a hlubšímu vnímání jednotlivých skladeb, což bylo velmi dobře zejména u prvního z koncertů. Skladby Wiliama Eldridge, Rudolfa Růžičky, Michala Nejtka a Jana Jůzy byly převážně „meditativně“ naladěny a poslech potmě jim jen prospěl. Příjemným zpestřením byly taneční improvizace Mariky Hanušové (viz foto) na vybrané skladby, jak u prvního, tak u druhého koncertu (na něm se autorsky představili Natasha Barrett, Hans Tutschku, Alois Piňos, Michal Rataj a Ondřej Adámek). Nerada bych v rámci této krátké reflexe zdůrazňovala, čí skladby byly lepší a proč. Oba koncerty byly dramaturgicky vyvážené (ten první spíše meditativně laděný, ten druhý spíše v duchu „klasické“ elektroakustiky a práce s konkrétními zvukovými objekty), takže vlastně oba na krátké časové ploše předvedly, co se v oboru elektroakustické hudby děje nového jak u nás, tak ve světě. Průvodního slova k oběma koncertům a celkové organizace se ujala Lenka Dohnalová . Divadlo Inspirace je velmi příjemným prostředím pro podobná setkání. Škoda jen, že se oba koncerty těšily (nebo spíše netěšily) malé pozornosti hudební veřejnosti. Stálo to zato a doufejme, že nezůstane jenom u těchto dvou akcí. Koncerty se uskutečnily za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Českého hudebního fondu.
