Když byl v roce 1990 zřízen v moderním kongresovém paláci Le Corum v Montpellier také divadelní sál zvaný L’Opéra Berlioz, otevřel se pořadatelům nový sen lákat návštěvníky i na pestrou kulturní nabídku programů s klasickou i soudobou hudbou. Akustika v sále je vynikající a mnohé realizační týmy zajímavá multifunkční budova na jihu Francie stále velmi inspiruje. Montpellier, nacházející se pouhých deset kilometrů od břehů Středozemního moře, je zejména v létě festivalovým centrem hudby více žánrů.
Orchestre National Montpellier Occitanie ve spolupráci se sbory Chœur de l’Opéra National de Montpellier a Chœur de l’Opéra National du Capitole de Toulouse připravil v létě pro milovníky rané romantické hudby duchovní dílo Gioachina Rossiniho Stabat Mater. V divadelním sále L’Opéra Berlioz řídila proslulou duchovní skladbu 17. července 2024 Italka Clelia Cafiero, hlavní hostující dirigentka francouzské scény Opéra de Tours.
Renomovaná umělkyně Clelia Cafiero, která byla v letech 2013 až 2019 korepetitorkou v Teatro alla Scala, rozvíjela svou hudební kariéru nejdříve velmi úspěšně z profese koncertní klavíristky, přičemž hrála i ve slavných koncertních síních, včetně Carnegie Hall v New Yorku, Concertgebouw v Amsterdamu nebo v Royal Albert Hall v Londýně. S Teatro alla Scala navázala spolupráci také z pozice orchestrální klavíristky. Progresivně se začala etablovat za dirigentským pultem nejen v Evropě, ale i v zámoří. V repertoáru inklinuje k hudbě klasicistní a romantické, ze soudobé hudby ráda studuje také díla 21. století.
Rossiniho Stabat Mater pro sóla, smíšený sbor a orchestr nastudovala Clelia Cafiero s dramatickým a lyrickým citem. Vokálně–instrumentální dílo z let 1831 až 1842, které si u skladatele objednal arcibiskup z Madridu don Manuel Fernández Varela existuje a bývá stále hráno ve dvou verzích. První z nich zahrnuje šest vět skladatele a čtyři věty jeho studenta Giuseppa Tadoliniho. Navzdory Rossiniho nesouhlasu s vydáním dokončené partitury, bylo dílo publikováno v Paříži na přání dědičky arcibiskupa. Gioachino Rossini se rozhodl v roce 1841 dokomponovat čtyři věty, dříve svěřené Tadolinimu, a své kompletní dílo v Paříži také vydat tiskem. Premiéra Rossiniho Stabat Mater se uskutečnila v Paříži 7. ledna 1842 v Salle Ventadour, jež bylo tehdy sídlem Théâtre Italien.
V Montpellier si zvolila Clelia Cafiero k provedení dílo v kompletním dokončení Gioachina Rossiniho. Za autora textu středověké liturgické sekvence Stabat Mater je obvykle považován františkánský mnich, Ital Jacopone da Todi. Ze zahraničních sólistů byli k tuzemské mezzosopranistce Gaëlle Arquez přizváni jihoafrická sopranistka Pretty Yende, německý tenorista Magnus Dietrich a italský basista Michele Pertusi. Dirigentka vtiskla ve své interpretaci každé z deseti vět výstižnou charakteristiku.
Orchestre National Montpellier Occitanie disponuje skvělou smyčcovou sekcí, která hrála na koncertě velmi měkce a ve světlejším koloritu. Dřevěné a dechové nástrojové skupiny vynikaly rovněž měkkým souzvukem, podpořeným výbornými orchestrálními sóly plnými malebnosti a pochopení vystihnout přesně charakter díla. Když se po Stabat Mater dolorosa se sólisty a sborovým zpěvem představil v Cujus animam gementem mladičký tenorista Magnus Dietrich, jenž bude v příštím roce debutovat v Metropolitní opeře v New Yorku, vnesl do projevu i jistou radost z interpretace. Užším vokálem s lehčím vibratem přednesl svůj part procítěně. V Quis est homo se zaskvěly obě operní dámy, tuzemská nadějná mezzosopranistka Gaëlle Arquez a stále slavnější lyrická sopranistka Pretty Yende, která v MET i ve Vídeňské státní opeře zazářila po boku peruánského tenoristy Juana Diega Flóreze. Když se jejich duet dostal až do roviny komorní hudby, z vedení jejich frází dýchala na publikum čistota souhry, lehkost, sytost barev a vzájemná vnímavost. Pretty Yende na koncertě v Montpellier nadchla publikum podobně jako italský basista Michele Pertusi. Yende oslnila i v kantilénách, Pertusi v dramatickém až přirozeně rozehraném partu s mnoha odstíny barev a v nádherném vedení svého hlasu, ostatně proslavil se ve své kariéře na mnoha slavných scénách světa. Dirigentka zhudebněné liturgické sekvenci líčící bolest Panny Marie pod Kristovým křížem vdechla s orchestrem svěžest, tempové i dynamické kontrasty napříč přehledně uchopenou vrstevnatostí díla s odstíněním v jednotlivých sekcích. Zejména výrazně melodické pasáže prosytila s orchestrem kontrastním rozměrem radosti.
Chœur de l’Opéra National de Montpellier, který připravila sbormistryně Noëlle Gény společně se sboristy Chœur de l’Opéra National du Capitole de Toulouse vedeným Gabrielem Bourgoinem ve spolupráci s vedoucí tělesa Anne Pagès-Boisset, nastudovali dílo se ctí. Pražský filharmonický sbor, vedený šéfsbormistrem a uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, je ve srovnání s oběma sbory na jedné z nejvyšších uměleckých úrovní ve světovém měřítku.
Posluchači v Montpellier si vyžádali přídavek a dirigentka Clelia Cafiero se rozhodla s interprety koncertu přednést opět kvartet z šesté věty Rossiniho Stabat Mater. Řada posluchačů ocenila umělce ovacemi ve stoje.
Dirigentka Clelia Cafiero se v současnosti připravuje např. na svou spolupráci s Anglickou národní operou v Londýně, kde bude na podzim řídit operu La Bohème Giacomma Pucciniho. V adventu zavítá do Belgie, kde plánuje dirigovat operu La Périchole Jacquese Offenbacha v Opéra Royal de Wallonie-Liège. A na podzim 2025 hudebně nastuduje soudobou operu Anna A. Silvie Colasanti v Teatro alla Scala ve světové premiéře.
