V sobotu 28. srpna vyvrcholily oslavy 10. výročí neziskové organizace Zámek Liteň a Festivalu Jarmily Novotné, věnované péči o odkaz světoznámé pěvkyně, kdysi majitelky zámku v Litni. Zakladatelka organizace i festivalu Ivana Leidlová za desetiletí svého působení prokázala mnohokrát mimořádné schopnosti k propojování odvážných projektů s nadšením velkých uměleckých osobností a pro letošní rok připravila nevšední a po všech stránkách velkorysé setkání s Rusalkou, v níž sklízela úspěchy také Jarmila Novotná. Poslední opera Antonína Dvořáka byla poprvé uvedena právě před sto dvaceti lety a od skladatelova narození uplyne 8. září již 180 let – letošní rok je skutečně výjimečný na jubilea a jejich spojení nabízelo i výjimečný počin.
V zámeckém parku, upraveném díky neziskové organizaci Zámek Liteň během uplynulých let k nepoznání, zazněl v chladném sobotním večeru nádherný velkolepý koncert pod širým nebem s vybranými nejznámějšími áriemi a melodiemi Dvořákovy Rusalky v provedení špičkových umělců před nadšeným auditoriem, počtem převyšující i možnosti přeplněné Dvořákovy síně Rudolfina. Režie a scény se ujalo proslulé bratrské duo Cabani – Michal a Šimon Cabanovi, spolupracující od počátku na všech velkých akcích Zámku Liteň.
Koncertní pódium kryté ohromnou kopulí poskytlo prostor Symfonickému orchestru Českého rozhlasu s dirigentem Robertem Jindrou a všem vynikajícím sólistům – Kateřině Kněžíkové v roli Rusalky, Richardu Samkovi jako Princi, Janu Martiníkovi s báječným Vodníkem a Janě Kurucové ve dvojroli Cizí kněžny a Ježibaby. Nechyběly Rusalčiny družky, tercet Žínek zpívaly výborně absolventky liteňských interpretačních kurzů Markéta Böhmová, Tamara Morozová a Jarmila Balážová. Nad pódiem se na velké promítací ploše střídaly záběry kamer z parku s tančícími vodními vílami, Princem, Vodníkem i Ježibabou či Cizí kněžnou, které režie umístila k blízkému jezírku a taneční i pantomimické scény se odehrávaly synchronně s hudbou také u citlivě nasvětlené grotty a sala terreny vzdálenějšími od pódia. Vše provázelo skutečně kvalitní ozvučení a světelný design.
Večer zahájil krátký dokument o činnosti organizace Zámek Liteň, která se nejprve spojila se synem Jarmily Novotné Georgem Daubkem a pozvala jej i s rodinou k návštěvě rodné Litně. Osobnost české sopranistky zaujala i naše hudební osobnosti v čele s Jiřím Bělohlávkem, který dirigoval první koncert v Litni také na open air scéně, následovaly interpretační pěvecké kurzy, výstavy, vydávání knih o Jarmile Novotné, spolupráce na filmech o Jiřím Suchém, výčet byl skutečně bohatý. Jubilejní koncert Rusalka v parku ve velkolepém, velmi profesionálním a na vysoké úrovni připraveném setkání umělců, osobností spojených se životem Zámku Liteň a širokou veřejností byl vlastně přirozeným zakončením první dekády úžasně se rozvíjející péče o odkaz pěvkyně Jarmily Novotné a jejího domova na zámku Liteň, jímž chtěla zakladatelka Ivana Leidlová a její tým poděkovat všem spolupracovníkům i věrnému publiku, které každoročně do Litně přijíždí.
Vybraní umělci, kteří průřez operou Rusalka tento večer představili, se svých rolí zhostili s noblesou, profesionalitou a plným vnitřním vkladem. V úvodu se představily mladé pěvkyně z mistrovských liteňských kurzů Markéta Böhmová, Tamara Morozová a Jarmila Balážová s půvabným laškováním Hou, hou, hou… v kouzelném souznění. Hlavní hvězda večera, Rusalka Kateřiny Kněžíkové, byla v průběhu celého večera odevzdaná své roli, svítivý soprán zdůrazňoval charakter éterické postavy s touhou po lásce tak jímavě, s něhou i nezdolným přáním vymanit se osudu, že i dramatické chvíle blížící se tragédie neubíraly hlasu na plnosti a kráse. Její árie Měsíčku na nebi hlubokém představila dnes nejlepší Rusalku vůbec a evokovala představu Jarmily Novotné, jako by se tento večer do Litně vrátila. Kateřina Kněžíková ovšem vedle hlasového hlubokého ponoru do prožitku zpívané postavy dokáže hereckým projevem skvěle provázet svůj procítěný projev a okouzlit něžnou, ale nezlomnou vůlí prožívat Rusalku ve vší hudební kráse, kterou Antonín Dvořák tuto postavu obdařil.
Vodník v podání Jana Martiníka byl stejně tak vynikající volbou a jeho mladistvý hluboký hlas od počátku potvrzoval, že tento mimořádný pěvec právem sklízí úspěchy především na zahraničních scénách. Při jeho známých áriích Uličnická havěť či Běda! Běda! mimoděk vyvstávaly v mysli vzpomínky na nezapomenutelný hlas Eduarda Hakena. Jan Martiník je ale překonával tak plně přesvědčivým projevem a neskutečnou bohatostí valér svého sytého a tvárného hlasu. S Kateřinou Kněžíkovou si dokonale rozuměl.
Princ Richarda Samka vnesl do koncertní Rusalky opět jinou polohu, ne tak lyrickou jako obvykle, ale oddaného zamilovaného mladého muže, který nezastírá svou energii a dává lásce a posléze i odmítnutí více důrazu, pěvecky ovšem výborný tenorista nezůstal své roli nic dlužen a dokonalou dikcí to jen potvrzoval. Plný hlas si občas ve výškách méně rozuměl s mikrofonem, ale v jemnějších áriích Vidino sladká, přesladká a zejména v závěrečné posmutnělé árii Tady to bylo… a v duetu Miláčku, znáš mne, znáš vytvořili s Kateřinou Kněžíkovou až snovou atmosféru smíru nenaplněné lásky.
Dvojrole Cizí kněžny a Ježibaby se ujala Jana Kurucová, působící zejména na německých operních scénách a zhostila se vypjatých scén s energií a temperamentem sobě vlastní. Sytý mezzosoprán uplatnila velmi dobře v roli Ježibaby se známou árií To já znám, kdy výsměšně vyslechne Rusalčinu prosbu, jako Cizí kněžna vyzpívala precizně všechny detaily svého partu, i když mikrofon opět trošku smazával noblesu podání a naopak jí velmi slušela árie Ježibaby ve známé Aj, aj! Už jsi se navrátila?, v níž byla zcela uvěřitelná a pěvecky výborná.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu byl pod zkušeným vedením Roberta Jindry doslova báječný, od Předehry v úvodu koncertu až k závěrečnému smíru Prince Líbej mne, líbej, mír mi přej… Jistota v tutti i sólech, dynamická pestrost a naprostá spolehlivost doprovodu všech sólistů potvrdily, že volba tohoto tělesa rovněž znamenala výborný vklad k vyznění celého koncertu. Rusalka v chladném liteňském parku vyvolala nadšené standing ovation a návštěvníci se jen zvolna rozcházeli s pocitem krásného prožitku, který bude ještě dlouho doznívat a připomínat, že zde bývala Jarmila Novotná skutečně šťastná.
