Nový koncertní sál Pražské konzervatoře sice čeká na nějaký lepší název, ale již teď je řazen mezi vyhledávané komorní moderní prostory Prahy s odpovídající akustikou, kterých v metropoli není moc. Pro Talichův komorní orchestr je domovskou platformou, kde se koná jeho abonentní cyklus. Koncert 20. 3. patřil ruské hudbě. Očekávaným vrcholem večera bylo provedení nelehkého prvního Concerta grossa pro dvoje housle, cembalo, preparovaný klavír a smyčce od rusko-německého židovského skladatele Alfreda Schnittkeho. Sofistikované polystylové moderní retro je skutečně dialogem i bojem dvou sólistů s orchestrem a výsledek odvisí od výkonu houslistů. Dirigent Jan Talich pozval dva znamenité muzikanty – Romana Patočku a Jiřího Vodičku , kteří těžké party nejen bravurně (úžasně zvládnutá Cadenza) a s muzikalitou zvládli, ale ještě je to evidentně bavilo, což není v Česku běžné. Nelze přejít výborně zahrané a strukturně důležité party Adama Skoumala na cembalo a na klavír. Vedle Schnittkeho působily Variace na téma Petra Iljiče Čajkovského Antona Arenského jako dílko skladatelského pikolíka. Od první variace bylo zřejmé, že svůj vzor nedostihl. Zajímavé to bylo ze dvou hledisek. Zaprvé bylo dobře nabídnout českému posluchači neznámou skladbu, zadruhé se mohl orchestr blýsknout i v ne zrovna ideální sušší akustice sálu intenzitou tónu.
Čajkovského Serenáda C dur je naproti tomu hodně známá, a tudíž zde hrozí komparace s řadou provedení živých i nahraných. Orchestr se za svůj výkon nemusí stydět. Vložil do provedení maximum, čeho je v současnosti schopen, a určitě nezklamal. Dokázal bych si představit dokonalejší intonaci i souhru, důslednější zaměření na detaily, opojnější zvuk na úrovni například Moskevských virtuosů nebo původního obsazení Českého komorního orchestru, ale důležité na hře Talichova komorního orchestru je obrovské nasazení, pozitivní přístup k hudbě a setrvalý vzestupný vývoj tělesa.
