Do programu 88. ročníku Salcburských festivalových her byla zařazena inscenace Verdiho Otella . Na první pohled by se mohlo zdát, že festivalové vedení v čele s intendantem, hercem a režisérem Jürgenem Flimmem povolalo pro nastudování této dramaticky úchvatné předposlední Verdiho opery skutečně povolaný tým v koprodukci s Teatro dell' Opera Roma.
Anglický režisér Stephen Langridge se chopil látky vrcholné anglické renesanční tragédie Williama Shakespeara ve zpracování libretisty Arriga Boita s jasným záměrem. Režijní akcent výkladu položil na intimní drama a při zachování kontextu dobového příběhu ze 16. století na pozadí sílících politických bojů v Benátkách a na Kypru, konfrontoval výslednou scénickou vizi se společenským obrazem naší současné doby. Pro osobitý psychologický výklad, kterým podložil slavné drama o žárlivosti, kdy se hlavní postavy nevyhnou vraždám, se odvolával Langridge na své zkušenosti s projekty, které dělal s lidmi ve vězeních s vysokou ostrahou. Titulní postavy interpretoval z tohoto úhlu pohledu jako typy lidí, kteří žijí mimo společnost. Tragickou operu ve čtyřech jednáních zasadil tým do strohého scénického řešení, ve kterém se veškeré dění na jevišti propadalo v mnoha obrazech bohužel do atmosféry, která diváky k dramatickému požitku příliš netáhla, a to i navzdory místy invenčně rozehranému zadnímu plánu scény se světelnými průhledy.
Italský dirigent Riccardo Muti přistoupil k opeře naopak s detailně propracovanou koncepcí. Vídeňskou filharmonii vedl energicky, v proporčně expresivních dramatických nuancích. Specifikem jeho pojetí byla kontrastní bohatost dynamická a tempová, podřízená v každém obraze i situaci dramatickému výrazu a gestice. V účinném spojení s nastudováním sbormistra Thomase Langa s tělesy Koncertního sdružení sboru Vídeňské státní opery a Dětského sboru Salcburských festivalových her vytvořili umělci s hudebníky i se sbory výjimečný festivalový zážitek, pokud by se ovšem návštěvník omezil jen na jejich hudební nastudování. Nepoměrně kvalitativně horší bylo obsazení operních sólistů. Tenor Alexander Antonenko v roli Otella vynikal v lyrických pasážích, pěveckou technickou sebejistotu ztrácel bohužel už v hloubkách a v sehranosti s ostatními partnery nepůsobil příliš přesvědčivě. Pěvecky technicky selhávala i hlavní ženská představitelka Desdemony sopranistka Marina Poplavskaja , i když večeru herecky a démonicky vévodila. Na festival salcburského formátu podali nepříliš výrazné výkony bohužel i další dva titulní hráči v roli Jaga a v roli Cassia, od nichž se pozoruhodné výkony očekávaly. Intendant Jürgen Flimm navrhl, aby inscenace byla přepracována a předběžně s ní počítá už pro festival v nadcházejících letech.
