V pondělí 3. října byl v pražském Anežském klášteře otevřen ojedinělý koncertní cyklus klavírních recitálů nesoucí titul Saleem Ashkar Beethoven Residency. Izraelsko-palestinský klavírista Saleem Ashkar přednese v průběhu čtyř večerů stěžejní dílo klavírní literatury, a to Beethovenovy sonáty (další koncerty proběhnou 12. prosince, 6. února a 3. dubna). Během letošní sezóny je tento projekt realizován nejen v Praze, ale také v Berlíně, Izraeli – kde byl projekt představen již v průběhu letošního léta – a Osnacbrücku. Salem Ashkar je čtyřicetiletým rodákem z Nazaretu a jeho cesta ke klavírnímu umění byla na jednu stranu těžká pro „překonávání hranic nejen těch geografických“ (jak sám uvádí), na stranu druhou měl to štěstí, že do jeho života již v mládí vstoupilo několik významných osobností (Zubin Mehta, Daniel Barenboim a další), které ho inspirovaly a podněcovaly k těm nejsmělejším uměleckým cílům.
Saleem Ashkar je nyní významným světovým pianistou střední generace, jehož hudební zkušenost mu již propůjčuje schopnost přednést posluchačům tak náročný projekt, jakým uvedení všech Beethovenových sonát bezesporu je. Pro tuto specifickou příležitost vznikla také jeho spolupráce se společností C. Bechstein, která je výhradním poskytovatelem klavírů pro tyto koncerty. V průběhu prvního večera zazněla Sonáta č. 3 C dur, op. 2, Sonáta č. 17 d moll, op. 31 („Bouře“), Sonáta č. 22 f dur, op. 54 a Sonáta č. 28 A dur, op. 101. U všech zvolil Ashkar vrcholná tempa, což chvílemi (ovšem pouze v prvních dvou uvedených sonátách) vedlo vzhledem k akustickým dispozicím sálu ke snížené zvukové zřetelnosti některých rytmicky „zahuštěných“ úseků.
Tolik má jediná výtka, směřovaná spíše k sálu, než k interpretovi. Ashkar je zkrátka umělec, jehož předností je mimo jiné schopnost hrát v oslnivých tempech velmi dlouhé plochy. Několikrát mě tedy napadlo, že slyšet jej v sále akusticky více přívětivém k hudbě klasicismu, a mít tak možnost vnímat konkrétně každý jeho tón, musí být ještě úžasnější zážitek. Jeho hra je upřímně zanícená, v tom nejlepším slova smyslu urputná, s neustálým vnitřním tahem, a po technické stránce naprosto precizní. Hloubka jeho ponoru do každého detailu skladby je obdivuhodná a nechal-li se sám interpret slyšet, že tento projekt je jakási fyzicky i psychicky velmi náročná osobní zkouška, po jeho pondělním koncertu mu jeho slova věřím do posledního písmene. Ashkar hraje Beethovenovu hudbu s vzácným energetickým nasazením a současně jakousi pokornou vážností. Jsem si jistá, že pokud se v tomto duchu ponesou i všechny následující koncerty z cyklu Beethoven Residency, Ashkarova výše zmíněná zkouška bude korunována tou největší vnitřní spokojeností jeho samého a upřímným obdivem ze strany publika. Myslím, že momentálně je jen málokdo schopen provést Beethovenovy sonáty v tak detailně a zároveň komplexně pojatém nastudování.
