Po roce se Pražský filharmonický sbor vrátil do sálu Martinů pražské HAMU. Jestliže 14. 2. 2012 vévodila koncertu Martinů Hora tří světel , 1. 2. 2013 to byla Brittenova Balada o mladém Musgravovi a lady Barnardové , v níž podal mužský sbor famózní výkon. Lepší podání jsem ještě neslyšel! Neméně kvalitní bylo provedení u nás neznámého Zpěvu duchů nad vodami pro mužský sbor a projektové smyčcové kvinteto Franze Schuberta, jehož součástí byl i Tomáš Jamník . Mužská sekce PFS je dnes ze všech domácích sborů nejlepší a může se poměřovat v určitém typu repertoáru téměř s jakoukoli zahraniční konkurencí. Britten byl mrazivý, pěvecky i výrazově perfektní, i když je třeba dodat, že jazykově to ideální nebylo. Rovnocenným partnerem byl sboristům klavírista Karel Košárek . Pro vokální projekty bych dnes v Česku těžko hledal lepšího interpreta! Schubert byl ponurý, tajemný; výrazem i harmonií skladatel hodně překonal svou dobu.
V první části se přestavily ženy PFS. Brahmsovy Čtyři zpěvy pro ženský sbor, dva lesní rohy a harfu (výborná Jana Boušková ) měly vzestupný průběh, od nejistého začátku k nádhernému zpěvu (zvláště altů) v závěru. Na Janáčkově Vlčí stopě bylo slyšet, že je to dílo velmi prozpívané, prožité a Lukášem Vasilkem dobře nastudované. Přes občasný útlum sopránů to byla velmi kvalitní interpretace. I zde byla podpora pana Košárka příkladná.
Každý acappellový koncert Pražského filharmonického sboru zanechává v českém hudebním životě dramaturgií i úrovní důležitou stopu. Navíc sborové koncerty jsou dnes už takovým ekonomickým luxusem, že každý je událostí. (Další se uskuteční 12. dubna v Rudolfinu.)
