Pro svůj recital zahajující cyklus Světová klavírní tvorba (20.10.) avizoval Martin Kasík zajímavý program – díla čtyř skladatelů, jež vznikla v úzkém časovém prostoru kolem přelomu 19. a 20. století. Šest klavírních kusů op. 118 Johannesa Brahmse pochází z roku 1892 a jen o dva roky mladší jsou Novákovy Vzpomínky . Počátek 20. století reprezentuje Janáčkova Sonáta 1. X. 1905 a Rachmaninovova Sonáta b moll op. 36 z roku 1913. Výpověď všech těchto skladeb o světě „období secese“ je tak závažná a tak plná tíže a úzkosti, že se klavírista nakonec rozhodl připojit k nim „pro odlehčení“ Tři české tance B. Martinů. Myšlenkově i technicky náročná díla, v nichž není sebemenší stopy po vnějším efektu, hrál pětadvacetiletý Martin Kasík soustředěně, s citem a pochopením, jako by u nástroje seděl zralý mistr a ne mladý klavírista na počátku své kariéry. Od prvních tónů upoutal svým zpěvným a barevným tónem, který dokáže skvěle modelovat odvážnou a promyšlenou pedalizací. Jeho vynikající technika působí naprosto přirozeně, koncentrovaná ve střídmých pohybech bez velkých gest. Velmi sympatické je i jeho skromné vystupování. Recitál uzavřely dva přídavky – okouzlující Chopinova Mazurka a strhující Toccata Klementa Slavického.
