Na čtvrtek 13. září 2018 připravila hvězdná izraelská klarinetistka Sharon Kam pro Dvořákovu Prahu lahůdku: spolu se svým mladším bratrem, violistou Orim Kamem a mladým izraelským klavíristou Matanem Poratem nabídla v Anežském klášteře festivalovém publiku koncert sestavený ze skladeb určených pro trio značně neobvyklého obsazení – klarinet, viola a klavír.
Sharon Kam je kurátorkou komorní řady festivalu. Pro všechna čtyři svá festivalová vystoupení si své spoluúčinkující vybírala velmi pečlivě, a ani tento koncert nebyl výjimkou.
O Orim Kamovi jsme se mohli v programové brožuře dočíst, že získal řadu mezinárodních ocenění, jako komorní hráč vystupoval mj. s Isaacem Sternem, Danielem Barenboimem, Andrásem Schiffem či Itzhakem Perlmanem a v letech 2004–6 byl členem Berlínské filharmonie.
Také Matan Porat má výborné reference: absolvoval proslulou newyorskou Juilliard School a další své interpretační zkušenosti sbíral u takových osobností jako Maria João Pires, Menahem Pressler a András Schiff. Jeho uměleckými partnery byli mj. Renaud a Gautier Capuçonovi a Alisa Weilerstein. Porat se dokonce etabloval i jako skladatel – z jeho děl je pravděpodobně nejzajímavější opera Farma zvířat podle slavného Orwellova románu.
Hned v prvním čísle večera, Mozartově Triu pro klarinet, violu a klavír Es dur, K. 498, zvaném Kegelstatt-Trio, okouzlili všichni tři hudebníci měkkým, nesmírně kultivovaným tónem, výrazovou lehkostí, dokonalou souhrou a jedinečným muzikálním cítěním. Neméně zapůsobili na posluchače i v následujících Schumannových čtyřvětých Märchenerzählungen pro klarinet, violu a klavír, op. 132. Třetí věta tohoto cyklu s jemným, takřka impresionistickým probarvením, byla málem až snová.
Po přestávce uvedli umělci Dva zpěvy, op. 191 Johannesa Brahmse. Skladatel toto dílo původně napsal pro alt, violu a klavír, ale Sharon Kam nahradila zpěvní part klarinetem a hrála jej tak citlivě a s takovou vroucností, jako by skutečně zpívala. Viola Oriho Kama měla v sólových úvodech obou písní překrásný, „brahmsovsky“ potemnělý odstín a klavírista dokázal ve vyšším rejstříku téměř až zázračně přebírat barvu klarinetu. Po doznění jímavé druhé písně, nazvané Geistliches Wiegenlied, jsem si jen pomyslel, že tahle ukolébavka, kterou zpívá Panna Maria malému Ježíškovi, se už asi nedá zahrát sladčeji.
Po Brahmsovi avizovala programová brožura Debussyho Preludium k Faunovu odpoledni v úpravě Matana Porata. Trochu jsem se té úpravy obával – nedovedl jsem si dost dobře představit, že by trio ve složení klarinet, viola a klavír dokázalo přijatelně reprodukovat opalizující barevnost Debussyho orchestrální partitury, v níž navíc hlavní a nezaměnitelnou roli hraje flétna. Ale mé obavy byly liché – ukázalo se, že koncertní program zamlčel jednu podstatnou informaci: nejednalo se totiž o úpravu pro trio, ale pro sólový klavír. Matan Porat se v ní předvedl nejen jako zručný aranžér, ale také jako výborný sólový pianista a musel jsem mu přiznat, že „jeho“ Faunovo odpoledne působilo opravdu „debussyovsky“.
Jako poslední číslo večera zazněly virtuózní třívěté Kontrasty pro violu, klarinet a klavír, Sz. 111 Bély Bartóka. Efektní, interpretačně náročné dílo je nepřeslechnutelně inspirované lidovou hudbou. Umělci ho hráli s očividným zápalem a rychlá finální taneční věta, kterou skladatel nazval Sebes, byla v jejich podání strhující.
Na závěr dobrá zpráva pro ty, kdo se na tento báječný koncert nedostali. Jeho záznam pořídil Český rozhlas a uvede ho na Vltavě v sobotu 22. září v 15:30 hod.
