Úvodní Francouzská suita č. 6 E dur BWV 817 Johanna Sebastiana Bacha spadá do skladatelova šťastného köthenského období, v němž tvořil svá zásadní koncertní díla. Martin Kasík přednesl osm částí suity s charakteristikami dobových tanečních forem a rytmů s profesionalitou sobě vlastní a vdechl barokní hudbě oduševnělou nádheru v pečlivě odlišených tempových a dynamických škálách. Výraz Courantu či Sarabandy navozoval náladu barokního tance v celé jeho vznešenosti i radosti z pohybu, závěrečná virtuózní Gigue svým tempem a úžasnou technikou skutečně nadchla. Klavírní přednes byl naprosto precizní a tak přirozený, až se vkrádala myšlenka, jak by asi vzbudil údiv a potěšení Johanna Sebastiana, kdyby měl skladatel možnost slyšet svoji hudbu na krásném nástroji v tak báječném provedení.
Po baroku následovala romantika Johannese Brahmse v 6 klavírních kusech, op. 118 psaných až na sklonku autorova života. Odlišný styl a velký časový odstup obou skladeb probarvil klavírista naplno rozevlátým tónem, melodiemi jednotlivých Intermezz využívajícími celou klávesnici v bouřlivé a vzápětí ztišené a něžné hře s vyšperkovaným půvabem a perlivými pasážemi. Brahmsova hudba potřebuje ke své působnosti opravdové mistry a Martin Kasík k nim bezesporu patří; bez jeho vytříbeného úhozu, detailně vyvážené pedalizace a smyslu pro vzepjetí a pečlivou sazbu ztratila mnoho na svém lesku a noblesnosti.
Naléhavý a do jemného ztišení doznělý závěr vyvolal právem velký potlesk v přeplněném refektáři. Druhá část večera přinesla vyvrcholení závěru 9. ročníku slavností poctou letošnímu jubileu Ludwiga van Beethovena. Zazněl jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších Klavírních koncertů č. 5 Es dur, op.73 „Císařský“ s komorním doprovodem smyčcového Ambroš Ladies Quintet. Klavír pod rukama Martina Kasíka doslova uhranul, bez sebemenších pochybností patřil skutečně ke špičkovým provedením Beethovenova díla současnosti. Transkripce orchestrálního partu pro smyčcové kvinteto dala sice dívkám příležitost k výborné souhře a jednotlivým sólovým vstupům, akustika refektáře však přece jen souzvuku subtilnějších smyčců a plného tónu klavíru v některých pasážích ne vždy přála v celém prostoru. Radost ze hry a vynikající výkon sólisty ovšem vše vynahradily účinkujícím i posluchačům a nádherný večer ozdobil klavírista ještě dvěma přídavky se skladbami Vítězslava Nováka a Milana Slavického.
