Pro svůj zahajovací koncert (14. října 2021, Smetanova síň Obecního domu) si Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a jeho šéfdirigent Tomáš Brauner připravili velmi atraktivní program: v první půli uvedli Klavírní koncert č. 3 d moll op. 30 Sergeje Rachmaninova, po přestávce pak Ptáka ohniváka Igora Stravinského. Sólistou Rachmaninovova klavírního koncertu byl světově proslulý český pianista Lukáš Vondráček.
Rachmaninovův „Třetí“ se řadí k nejtěžším klavírním koncertům vůbec. Klade obrovské nároky na techniku, na výraz, ba i na fyzickou výdrž interpreta – trvá téměř třičtvrtěhodinu a pianista si v něm odpočine jen na několika málo místech. Klavír začíná po kratičké dvoutaktové introdukci nenápadně: prostou jednohlasou melodií hranou oběma rukama v oktávách. Už v tomto průzračném vstupu Vondráček zaujal kouzelným měkkým tónem, přičemž hrál celé téma téměř v pianissimu. Bylo to ale pianissimo tak znělé, že klavíristu určitě dobře slyšeli i posluchači v nejvzdálenějších řadách. Když pak umělec nastoupil s první virtuózní pasáží, zatajilo publikum dech. Vondráčkova technika je skutečně úžasná – a v tomto díle jsme si ji mohli vychutnat do sytosti. Neméně jsme si mohli užít jeho inspirovanou práci s dynamikou. Přestože tento koncert svádí mnohdy interprety k tomu, aby hráli co nejsilněji, Lukáš Vondráček s fortissimy šetřil. Obdivuhodně modeloval hudební tok jak prostřednictvím dlouhých dynamických vln, tak výraznými dynamickými kontrasty. A jeho měkká zpěvná pianissima v kantilénách doslova chytala za srdce. Nutno říci, že mu dirigent i orchestr vycházeli všemožně vstříc, že sólistu nepřikryli ani v těch nejtišších místech a že také vzorně „pochytali“ hojná a nádherná Vondráčkova rubata.
Strhující a emotivní provedení zdvihlo posluchače bezprostředně po závěrečných akordech k dlouhým a nadšeným ovacím vstoje. A Vondráček, který byl určitě notně vyčerpaný, přidal ještě Chopinovo Nokturno fis moll op. 48/2. Klavírista v této skladbě kouzlil se vším: s barvou, s časem, s úhozem, s rubaty, s melodickou linkou, s pedalizací… A publikum ani nedýchalo, neboť to, jak umělec tuto skladbu přednesl, hraničilo s magií. Lukáš Vondráček dnes zkrátka patří do světové pianistické extratřídy a každé jeho vystoupení je pro posluchače nezapomenutelným zážitkem.
V druhé půli programu uvedl FOK kompletní baletní hudbu Ptáka ohniváka Igora Stravinského. Bohatá, rafinovaně a barvitě propracovaná partitura tohoto díla (mj. tři harfy, velkolepá baterie bicích) poskytuje orchestrálním hráčům i dirigentovi nespočet příležitostí, aby předvedli své umění v plné šíři. A Tomáš Brauner i FOK toho využili víc než bohatě. Jejich provedení Ptáka ohniváka bylo pohádkové a připomínalo bohatou impresionistickou paletu, v níž se barvy přelévají do stále nových a nových barevných kombinací, jednou jasně zářivých, jindy tajemně světélkujících, někdy měkce opalizujících, pak zase sametově hebkých. Tomáš Brauner zjevně přesně věděl, co chce i jak toho docílit, a orchestr mu dělal pomyšlení: sólové vstupy jednotlivých hráčů byly jeden po druhém opravdovou lahůdkou. Zajímavým a osvěžujícím „režijním“ nápadem bylo situování dvou orchestrálních hráčů mimo pódium. V části nazvané „Jitro“ se ozvalo krátké sólo trumpetisty z balkonu hlediště a ve scéně „Kouzelné vyzvánění, objevení příšer“ znělo efektní vyzvánění zvonů z varhanní empory.
FOK i Tomáš Brauner jsou viditelně a slyšitelně ve výtečné formě a jejich vstup do 87. koncertní sezóny se vydařil víc než skvěle.
