Jedním z vrcholů Festivalu Janáček 2024 bylo vystoupení Staatskapelle Berlin s dirigentem Jakubem Hrůšou a klavíristou Janem Bartošem.
Na koncertě 17. listopadu 2024 v Janáčkově divadle v Brně byl orchestr Staatskapelle Berlin vřele uvítán, neboť předchozího večera měl zásadní podíl na úspěchu inscenace Věci Makropulos. Janáčkovu osmou operu jsme měli v Brně možnost zhlédnout v produkci berlínské Staatsoper „Unter den Linden“ a Staatskapelle hrála pod taktovkou Roberta Jindry. Samostatný koncert pak byl naplánován na následující večer a orchestr měl řídit současný „Generalmusikdirektor“ Christian Thielemann, který v jeho čele funguje od začátku letošní koncertní sezony, kdy převzal tento post po Danielu Barenboimovi. Přípravy brněnského koncertu ale narušilo Thielemannovo onemocnění a pozvání k dirigentskému pultu přijal Jakub Hrůša, jehož vystoupení s Bamberskými symfoniky a sólistou Daniilem Trifonovem před dvěma týdny zaznamenalo na janáčkovském festivalu nebývalý úspěch. Změna nastala i co se týče programu, na němž původně figurovaly tituly: Samy Moussa – Elysium; Felix Mendelssohn-Bartholdy – Koncert pro klavír a orchestr č. 2 d moll, op. 40 a Arnold Schönberg – symfonická báseň Pelléas a Melisande, op. 5. Upravená dramaturgie nabídla Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur, op. 73, „Císařský“ Ludwiga van Beethovena a Symfonii č. 1 c moll, op. 68 Johannesa Brahmse.
Sólistou Beethovenova pátého klavírního koncertu byl Jan Bartoš, kterého s Jakubem Hrůšou pojí jak úspěšná spolupráce v minulosti, tak další umělecké plány (na březen 2025 připravují pátý klavírní koncert Bohuslava Martinů s Bamberskými symfoniky). Bartoš je všestranný a nejvýraznější český pianista současnosti a má na svém repertoáru díla starších období i skladby 20. století.
Bartošův Beethoven zazněl v obvyklých tempech a s velkými dynamickými kontrasty. Orchestr se obdivuhodně pružně přizpůsoboval a sólista s nadhledem a citlivě odlišoval plochy, kdy měl jeho nástroj hlavní slovo a kdy nechával zaslouženou pozornost výborným sólistům z řad instrumentalistů. Nesmlouvavá divadelní akustika na několika místech prozradila dřívější klavíristův nástup (zejména v 1. větě). Bartoš se soustřeďuje na moderní zvuk svého nástroje a zjevně je stoupencem interpretačního přístupu volně pracujícího s pedálem. Snad se hodí při této příležitosti připomenout, že Beethoven sám psal pedál výhradně na místech rozložených akordů, jak je díky informační technologii možné sledovat online z Beethovenova rukopisu nebo z prvního vydání této kompozice (viz webové stránky institutu Beethoven Haus (Konzert für Klavier und Orchester Nr. 5 (Es-Dur) op. 73 ). Tendence k větší pedalizaci je patrná v současné reprodukci klasické klavírní literatury obecně, zřejmě vyhovuje vkusu publika a Jan Bartoš není v tomto směru výjimkou. Jeho interpretace byla přesvědčivá, technicky brilantní a strhla posluchače k srdečným ovacím. Sympatie publika si pianista vysloužil i volbou přídavku, když z Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku citlivě přednesl miniaturu s názvem Frýdecká Panna Maria.
Kompozice první symfonie Johannesa Brahmse vznikala přibližně dvacet let – byla započata v roce 1854 a premiéra se konala v roce 1876. Takové časové rozpětí svědčí o sebekritičnosti a zodpovědném přístupu, jehož výsledkem je mimořádně propracované dílo. Brahms se v něm otevřeně přiznával k Beethovenovu dědictví a melodické podobnosti s jeho pátou či devátou symfonií vnímal jako poctu velkému vzoru. Případné aluze jsou v partituře zpracovány osobitým a tvůrčím přístupem, který náznaky citací povyšuje do zcela nového hudebního kontextu. Podobně jako v dalších dílech, i zde Brahms komponoval klasickými technikami, avšak s romantizujícím uvolněním, v bohaté dynamické plasticitě a v častých agogických proměnách.
Dílo tak logicky klade vysoké nároky na spolupráci orchestru a dirigenta a v případě zastupujícího dirigenta znamenala jeho interpretace velkou výzvu. Naštěstí se tu setkaly dvě důležité okolnosti. Brahmsovy symfonie jsou „domácím stříbrem“ repertoáru Staatskapelle, což potvrdilo i turné po USA a Kanadě na sklonku roku 2023 ještě s šéfdirigentem Barenboimem. A Jakub Hrůša má za sebou nedávné zdařilé realizace Brahmsových symfonií s Bamberskými symfoniky (první symfonii dirigoval v květnu tohoto roku). Výsledek byl ohromující. Symfonie působila jako vytesaný monolit, zrale a bez nejmenšího zaváhání, jako by orchestr a dirigent byli mnoholetí kolegové. To vycítilo i publikum, které všechny účinkující odměnilo dlouhým a bouřlivým potleskem a vynutilo si přídavek. Divadelní sál nakonec rozezvučela Janáčkova orchestrální úprava tance Dymák, III. část z Lašských tanců. Zvolené rychlé tempo bylo na hranici hratelnosti a posluchači ocenili tento výkon pokračujícími ovacemi. Na brněnské hostování Staatskapelle Berlin v operním orchestřišti a na koncertním pódiu budeme dlouho vzpomínat jako na jeden z vrcholů Festivalu Janáček 2024.
Janáčkovo divadlo Brno, 17. listopadu 2024
Staatskapelle Berlin
Dirigent Jakub Hrůša
Klavír Jan Bartoš
L. v. Beethoven Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur, op. 73
Johannes Brahms Symfonie č. 1 c moll, op. 68
