Třetím koncertem jubilejního 40. mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj se program přenesl do kostela sv. Václava v Opavě a vrátil se o několik staletí zpátky k barokní hudbě. Polský soubor Wrocław Baroque Ensemble se v akusticky báječném sakrálním prostředí představil kompozicemi polských skladatelů Bartłomieje Pękiela a Grzegorze Gerwazy Gorczyckého, o němž se hovoří jako o „polském Händelovi“.
Wroclaw Baroque Ensemble s uměleckým vedoucím Andrzejem Kosendiakem se výhradně orientuje na polskou duchovní hudbu renesance a baroka. Soubor hraje na autentické dobové nástroje v stylově adekvátní interpretaci. Nejprve zaznělo Gorczyckého In Virtute Tua, následovala Pękielova Missa Pulcherrima. Druhá polovina programu byla vyhrazena Gorczyckému a jeho Completoriu.
Úvodní čtyřhlasé moteto In Virtute Tua pro dvoje housle, basso continuo a varhany zaujalo melodickou líbezností vedení hlasů. Soubor hrál rozšířen o dvě barokní trubky a theorbu. Stylově poučená interpretační úroveň instrumentalistů i zpěváků byla nesporně na vysoké úrovni. Rozmístění ansámblu na pódiu by však potřebovalo pro efektivnější proporční vyznění lehkou úpravu – vyváženost vokální a instrumentální složky v první skladbě svědčila více ve prospěch nástrojů (naopak, velmi obtížně byla sluchově postřehnutelná theorba, jež by měla být situována co nejblíže k posluchačům).
Nepatrná disproporce byla zažehnána náročnou vokální mší Bartłomieje Pękiela, v níž se výtečně představili pěvečtí interpreti: sopranistka Aldona Bartnik se již několik let specializuje na starou hudbu a její projev byl srovnatelný s českou elitou v této oblasti. Skutečně lahodná, křišťálově průzračná barva jejího sopránu dominovala zejména ve vyšších polohách. Britský kontratenor Matthew Venner se představil, přes své zatím spíše sborové zkušenosti, velmi příjemným kultivovaným výrazem, kterému však místy scházela určitá průraznost. Zkušenější tenor Maciej Gocman s naším Tomášem Králem (bas) své party podali v ideální dynamické rovině a precizní artikulační úrovni. Přes uvedenou drobnost ve vyváženosti přednesli interpreti takřka čtyřicetiminutovou Pękielovu mši výborně.
Vynikající Completorium Gorczyckého v druhé polovině přineslo melodicky a rytmicky pozoruhodnou koncertantní hudbu, jejíž charakter místy neměl daleko k lidové intonaci a svěží taneční stylizaci. Intenzivní vliv italské hudby v první polovině 18. století spolu s osobitým polským koloritem daly vzniknout nesmírně zajímavým skladbám, které je možné vnímat jako syntézu barokní monodie a instrumentální polyfonie. Wroclaw Baroque Ensemble vystihl radostnou, energickou hudbu Gorczyckého s přesvědčivou tempovou kontrastností, výborně cizelovanými závěry a pěveckou intonační přesností. Koncert, jenž byl současně premiérou nového programu představil polskou barokní tvorbu jako hodnotu srovnatelnou s evropským kontextem.
