V rámci Malostranských komorních slavností zahrálo 10. 10. v Rytířském sále Valdštejnského paláce Smetanovo trio . Atraktivní prostředí, zajímavý program, bezplatný vstup a známí interpreti přilákali do sídla Senátu ČR hodně lidí. Bohužel řada Pražanů jela na Malou Stranu zbytečně, neboť bezpečnostní orgán řekl po naplnění sálu Stop. Smůlu tak neměl jen případný terorista, ale i milovník komorní hudby. Samotný koncert měl vysokou úroveň. Rané Fibichovo Trio f moll z roku 1872 bylo pro mě objevem. Způsob, jakým skladatel transformoval vlivy Schumanna a Schuberta do svébytné poetiky na mě udělal velký dojem. Jestliže u Fibicha byste české prvky hledali marně, v Dvořákově Triu op. 90 je jich požehnaně. Hudebníci toho patřičně využili a jejich „Dumky“ byly robustní a hodně kontrastní. V takovém pojetí bych určitě uvítal detailnější propracování frází, v klavíru více jemnosti a v houslích větší zpěvnost. (Po celý večer jsem měl pocit, že by si houslistka Jana Vonášková-Nováková a cellista Jan Páleníček zasloužili lepší nástroje a Jitka Čechová kvalitnější klavír.) Vrcholem bylo Brahmsovo nádherné Trio C dur op. 87 . Nevzpomínám si, že bych někdy živě slyšel lepší provedení. (lub)
