Smetanovo trio, jež hraje od loňského roku ve složení Jitka Čechová – klavír, Radim Kresta – housle a Jan Páleníček – violoncello, náleží k našim nejlepším komorním souborům a svou skvělou pověst znovu potvrdilo na čtvrtém koncertě I. cyklu Českého spolku pro komorní hudbu, který se konal 21. ledna 2019 ve Dvořákově síni Rudolfina.
Jako první číslo večera zaznělo Brahmsovo Klavírní trio c moll op. 101. Smetanovo trio hraje „velkou romantiku“ naprosto jedinečně – a právě tato skladba patří k jeho parádním číslům. První věta přetékala vypjatými emocemi, zatímco kontrastní druhá věta byla naopak tak vzdušná a jemná, že působila málem impresionisticky. Líbezná, téměř až idylická volná věta dojímala jakousi tušenou pokornou rezignací, skrytou kdesi pod hudbou, a finální věta byla tak nabitá vzrušujícím dějem, jako by se jednalo o programní skladbu.
Následující Klavírní trio č. 2 d moll H 327 Bohuslava Martinů vytvořilo k emotivnímu Brahmsovi dokonalý výrazový protiklad. Soubor v této průzračné neoklasicistní skladbě rafinovaně kouzlil s dynamikou, vybroušenou do nejsubtilnějších detailů. Nádherně provedená druhá věta zněla už jako hudba z jiného světa a nebylo ji možno vnímat jinak než jako báseň v tónech. Z virtuózně provedené a ve velkém tempu zahrané věty finální pak doslova sršel optimismus. Smetanovo trio získalo v roce 2017 za kompletní nahrávku klavírních trií Bohuslava Martinů BBC Music Magazine Award – a není nejmenších pochyb, že je to ocenění zcela oprávněné.
Druhá polovina večera byla věnována rozsáhlému a zřídka provozovanému Klavírnímu triu č. 1 d moll op. 32 ruského novoromantického skladatele Antona Arenského. Znám tuto skladbu z řady výborných nahrávek, ale žádná z nich nedosahuje ani zdaleka kvalit Smetanova tria. Oproti závažnému Brahmsovi je Arenského „romantismus“ v tomto díle poněkud salonnějšího ražení, což se projevilo – zvláště u smyčců – v jakémsi až „nadýchnutém“ pojetí první věty. Naprosto úžasné bylo následující Scherzo, neskutečně vylehčené, jiskřící vtipem a se sugestivními třpytivými kaskádami v klavíru. Volnou větu, nadepsanou Elegie, přednesli umělci velmi decentně a vytvořili si tak prostor pro větu finální, kterou hráli v hraničním tempu, s ohromným švihem a se strhující vervou.
Smetanovo trio je ve vrcholné formě, kterou neovlivnila ani změna houslisty v polovině loňského roku. Všichni tři umělci jsou výbornými sólisty, ale zároveň jsou také neuvěřitelně skvěle sehranými komorními hráči, navzájem emočně propojenými tak dokonale, jak se to v komorním souboru podaří jen výjimečně. Žádný z nich nikdy neprosazuje v triu sám sebe, jejich hru posluchač vždy vnímá jako celek. Proto si také mohou dovolit pracovat s časem tak velkoryse, volně a svobodně, jako si to jinak mohou dovolit jen sólisté.
Ve zcela zaplněném Rudolfinu nalezli umělci vzácně pozorné a vděčné publikum, které ocenilo jejich vystoupení nadšeným potleskem. Smetanovo trio se posluchačům odměnilo pátou Dvořákovou Dumkou a rozkošnou druhou větou ze Sukova Klavírního tria c moll op. 2. I v těchto přídavcích – stejně tak jako v průběhu celého večera – soubor prokázal, že patří nejen k tuzemské, ale ke světové elitě.
