Jubilejní sezonu SOČRu uzavíral 11. června ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze Jiří Bělohlávek a Mahlerova Devátá symfonie . Dílo náročné hráčsky i posluchačsky, které náš rozhlasový orchestr rozhodně nemá na běžném repertoáru. Bělohlávkovo chápání této symfonie je introvertnější a zejména v první větě výrazně méně emotivní – dává jakoby méně prostoru smyčcům a hlavní pozornost soustředí na party dechů. Je to pojetí promyšlené a konzistentní, do kterého orchestr vložil všechny své síly. Pro prvního hornistu je symfonie zkouška ohněm, ve které obstál. Náročné party žesťů zněly celkově hodně tvrdě, nepochybně by jim slušel měkčí zvuk, který by se lépe pojil s ostatními hlasy v partituře. Obě střední scherzové věty tak byly hodně břeskné, ale poslední věta v kontrastu s tím jemná a soustředěná. Toto pozoruhodné Adagio se vzácně podařilo utáhnout v jedné napjaté lince, což je samo o sobě velký zážitek. Publikum tleskalo nadšeně a se symbolickým potleskem se přidali i členové orchestru. Bylo sympatické to vidět, protože světově nejuznávanějšímu českému dirigentovi současnosti naše orchestry většinou netleskají.
