Hobojista Vilém Veverka, který před Vánocemi zaujal vystoupením s Ensemble Berlin-Prag v sále Berlínské filharmonie a harfistka Kateřina Englichová, čerstvá držitelka Ceny klasické hudby za rok 2017, potěšili své publikum na nedělním koncertu s ensemble 18+ 21. ledna v Zrcadlové kapli Klementina. Výsostnou interpretaci Viléma Veverky a emocionalitu virtuózní Kateřiny Englichové doprovodil autentický projev ensemble 18+, komorního souboru pořádajícího již několik let cyklus Sólo pro klasicismus. Tentokrát vévodily večeru dva hudební styly – vrcholné baroko Georga Friedricha Händela a nastupující klasicismus Wolfganga Amadea Mozarta. Spojení souboru zaměřeného na autentickou interpretaci se známými a renomovanými umělci bylo příslibem kvalitního koncertu vysoké úrovně. Pečlivě sestavený program a mimořádné výkony zcela splnily a v mnohém i předčily očekávání.
V úvodní Sinfonii z Mesiáše Georga Friedricha Händela zaujal ensemble 18+ pod vedením Magdaleny Malé plným nasazením a energickým uchopením bohaté a rozmanité instrumentace, typické pro skladatelova vrcholná díla. Další Händelovou skladbou byl Koncert pro harfu a orchestr, HWV 294, dílo oblíbené a občas i prezentované v různých úpravách. Kateřina Englichová s ensemble 18+ však přednesla koncert naprosto přesně, přirozeně, s espritem a procítěností, které ji léta charakterizují a v sále bylo cítit také hezké muzikantské porozumění.
Druhá část koncertu patřila Mozartovi – nejprve zaznělo Andante in C, KV 315 v úpravě pro hoboj, v němž exceloval Vilém Veverka. Sólista, který je léta znám svým perfekcionalismem a mimořádnou tónovou ušlechtilostí, vložil do Mozartovy skladby s doprovodem ensemble 18+ jemnost, smysl pro vygradování každé sekvence, a mírnými gesty pro spoluhráče se mu zdařilo utvořit z Andante skutečně působivý celek. Raná skladba W. A. Mozarta Kirchensonate in D, KV 144/124a vytvořila následně dobře vyklenutý oblouk mezi skladbami se sólisty a ukázala, jak profesionálně dokáže ensemble 18+ uchopit Mozartovu svěží a invenčně pestrou skladbu.
Vrcholem večera byl Mozartův Koncert pro flétnu a harfu ve verzi pro hoboj a harfu, KV 299, v němž spojili své síly oba sólisté a komorní ansámbl. Způsob, jímž Vilém Veverka zcela příznačně propojil svůj náročný sólový part s radostí ze souhry s bezchybnou Kateřinou Englichovou a navíc dokázal podávat i nezbytné pokyny celému ansámblu či k nástupům jeho sekcí, udivoval posluchače od prvních tónů až k závěrečnému rondovému finále. Provedení celého koncertu nenechalo nikoho na pochybách, že jsou svědky večera nádherné hudby s vrcholnou interpretací. Ovace znásobilo sdělení Viléma Veverky, že tento dvojkoncert byl premiérově proveden bez dirigenta. Oba sólisté na závěr odměnili nadšené auditorium přídavkem ze společného alba Impresssions s krátkou a rytmickou Ravelovou Habanerou.
