Druhý večer z 18. ročníku koncertního cyklu Barokní podvečery přinesl program, který ve své dramaturgii poutavě spojil díla dvou barokních autorů působících na dvoře princezny Anny Oranžské: Jeana-Marie Leclaira a Georga Friedricha Händela. Ve zcela vyprodané Zrcadlové kapli pražského Klementina vystoupili 14. listopadu 2018 členové Collegia Mariana: Jana Semerádová (flauto traverso, umělecká vedoucí), Lenka Torgersen (barokní housle), Petr Hamouz (barokní violoncello) a rakouský cembalista Erich Traxler, a to s programem nazvaným Sólo pro princeznu.
Jean-Marie Leclair, francouzský skladatel a houslista působil s přestávkami v Haagu na dvoře princezny Anny Oranžské v letech 1738-43. Vydal zde sbírku Deuxième recréation de musique (Druhý odpočinek s hudbou), která obsahuje mj. i suitu g moll. Marc-Antoine Charpentier o této tónině uvádí, že se jedná o „vážnou a vznešenou tóninu“ a Johann Mattheson uvádí, že g moll je „téměř nejkrásnější ze všech tónin, protože mísí vážnost vznešenosti s něhou, avšak přináší také půvab a přitažlivost.“ (citace je z průvodního slova k programu od Jany Frankové).
Jednotlivé části této suity orámovaly dvě další skladby večera v Zrcadlové kapli. Na úvod zazněly v podání členů Collegia Mariana a rakouského cembalisty Ericha Traxlera ze suity g moll části nazvané Overture a Forlana. Poté flétnistka Jana Semerádová za doprovodu cembalisty Ericha Traxlera přednesla Sonátu e moll op. 9 č. 2 Jeana-Marie Leclaira. Jejich interpretace vyzněla velmi svěže, byla přesná v souhře a působivá v jednotlivých hudebních motivech skladby i v jejím výrazu. Erich Traxler se pak představil publiku sólově, v následujícím kusu od Georga Friedricha Händela – ve Suitě d moll HWV 428.
Händel byl učitelem princezny Anny, a to na královském dvoře v Londýně. Princezna je považována za jeho nejvýznamnější žačku. Suita d moll pochází ze sbírky osmi cembalových suit, je z nich nejdelší a nejnáročnější. Neváhám popsat hru Ericha Traxlera jako dokonalou ve všech ohledech. Ať už se jedná o stránku výrazovou, o práci s dynamikou, tempem, o přednes samotný – Erich Traxler cembalo rozeznívá opravdu mistrně. Ostatně, dokládá to i jeho bohatá mezinárodní hudební kariéra a pedagogické působení na univerzitách ve Vídni, Bělehradě i v USA. Právem tak publikum jeho interpretaci Händlovy sonáty odměnilo dlouhým a vřelým potleskem.
V programu poté opět následovala Leclairova Deuxième recréation de musique – části Sarabande, Menuet a Badinage. Ačkoliv bylo v programu avizováno, že se večer ponese v mollových tóninách, členové Collegia Mariana s Erichem Traxlerem přednášeli skladby tak, že vynikal především jejich vnitřní jiskrný náboj a atmosféra večera tak byla velmi zářivá a svěží. Cembalista pokračoval v sólové hře a představil publiku další z mistrných Händlových kusů pro cembalo – Passacagliu ze Suity g moll HWV 432. Celý večer zakončily dvě závěrečné věty Leclairovy Deuxième recréation de musique – Chacoone a Tambourin. Vyzdvihnu zde především sugestivní výkony flétnistky Jany Semerádové a houslistky Lenky Torgersen, které byly podpořeny citlivou doprovodnou hrou cembalisty Ericha Traxlera a violoncellisty Petra Hamouze.
Celý koncert v podání těchto umělců vyzněl svým programem velmi uceleně, dramaturgický záměr prolínat jím Leclairovu suitu byl osvěžující – stejně tak i průvodní slovo Jany Semerádové. A pochopitelně také výborné výkony všech hráčů – ty především z něj vytvořily večer s jedinečnou atmosférou.
