Letošní ročník brněnského Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk nabídl jako již tradičně pět symfonických koncertů, konaných v prostoru velkého hradního nádvoří. Ten zahajovací (14. 8.) obstarala Filharmonie Brno se svým šéfdirigentem Petrem Altrichterem . Symfonietta Leoše Janáčka, jež zazněla v úvodu, působila dojmem, jako by se hráči orchestru po prázdninách teprve rozehrávali. Úvodní fanfáry v podání posílené žesťové sekce byly ve zvuku nevyvážené a úsilí hráčů o zbytečně silnou dynamiku se projevilo rovněž na úkor kultivovanosti jejich tónu. Nutno podotknout, že se orchestr po celou dobu potýkal s intonačními problémy a nevyšla ani většina sól. Celkově skladbě na její podmanivé živelnosti ubrala i Altrichterem zvolená pomalejší tempa. Ve druhé polovině večera zahráli brněnští filharmonici průřez Prodanou nevěstou Bedřicha Smetany. Zde se již hráči naštěstí dokázali zkoncentrovat a publikum tak mělo na začátku možnost slyšet spolehlivě zahranou předehru. V následujících vybraných scénách z opery dokázali sólisté svým vtipem a hereckým uměním, ale i svými pěveckými výkony strhnout obecenstvo na svou stranu. Kromě Adriany Kohútkové (Mařenka), Tomáše Černého (Jeník) a Martina Gurbaľa (Kecal) si zaslouží vyzdvihnout především výkon mladého slovenského tenoristy Ondreje Šalinga v roli Vaška. Celý večer pak zakončila brilantně zahraná Skočná ze III. dějství.
Na druhém koncertu festivalu (17. 8.), nazvaném Hollywoodská noc, nabídl Český národní symfonický orchestr s Tomášem Braunerem posluchačům výběr hudby z hollywoodských filmových produkcí. Pořadatelé se tak pokusili navázat na úspěšný, podobně laděný koncert z minulého roku. V tom letošním zazněla například hudba k filmům Tenkrát na Západě , Misie , Kmotr , Indiana Jones či Růžový panter . I přes kvalitní dramaturgický výběr zanechal koncert nevýrazný dojem šedi a prostřednosti a ani dirigentu Braunerovi se nepodařilo z orchestru vykřesat známku zaujetí či dokonce nadšení ze hry.
Koncert 19. 8. představil v dílech G. Rossiniho (předehry Straka zlodějka , Vilém Tell a Introdukce, téma a variace Es dur pro klarinet a orchestr ), O. Respighiho (Kouzelný krámek ) a lotyšského soudobého skladatele Romualdse Kalsonse (Retrospekce ) znovu brněnskou filharmonii, tentokrát však za dirigentským pultem stanul Litevec Modestas Pitrenas . Pod jeho srozumitelnými a účinnými gesty hráli filharmonici se zdravým nasazením a neobvyklou přesností, což jsou přesně ty vlastnosti, které Rossiniho hudbě sedí a za něž se interpretům dostalo zasloužených ovací. Sólista večera, lotyšský klarinetista Ints Dalderis se v interpretaci Variací bohužel potýkal s technickými problémy. Záslužné uvedení Kalsonsovy orchestrální Retrospekce z roku 1980 nabídlo na poslech příjemnou, romanticky laděnou hudbu.
Po vystoupeních studentského orchestru Mladých brněnských symfoniků (20. 8.) a Janáčkovy filharmonie Ostrava s dirigentem Jakubem Kleckerem (21. 8.) uzavřela 26. 8. celý festival Filharmonie Brno za spoluúčasti amatérského Bournemouthského symfonického sboru , sopranistky Evy Daňhelové a barytonisty Tomáše Badury . Anglický skladatel Richard Blackford sám dirigoval provedení svého po hudební stránce eklekticky působícího oratoria Zrcadlo dokonalosti na texty sv. Františka z Assisi (1995), dále meziaktní hudbu z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky a Dvořákovo Te Deum , v němž se oba sólisté svými barevně pěknými, ale slabými hlasy nedokázali prosadit před velkým obsazením orchestru a sboru.
