Recitál klavíristy Igora Ardaševa (9. 12.), konaný k 10. výročí Spolku přátel hudby, přilákal do brněnského Besedního domu početné publikum. První polovina večera, věnovaná výhradně české hudbě, nabídla divákům nejprve Sukův klavírní cyklus Životem a snem, op. 30 , jenž se paradoxně stal vrcholem celého programu. S meditativní, někdy až zadumanou poetikou tohoto díla nalezl Ardašev dokonalé souznění a přesvědčivě ji dokázal obecenstvu přetlumočit. Tato zamyšlená nálada se však bohužel přenesla i do dalšího průběhu koncertu, a tak místo kontrastu ve třech Českých tancích Bedřicha Smetany (Oves , Dupák a Hulán ) zazněly spíše nostalgicky laděné obrázky. Smetanův Macbeth a čarodějnice byl navíc poznamenán technickou nejistotou. Zatímco efemérní úseky dokázal Ardašev skvěle vystihnout, scházel ostatním pasážím ten správný drive. Jak Čajkovského Variace na vlastní téma z op. 19 , tak Schumannovy Symfonické etudy ve druhé půlce koncertu působily dojmem nedotaženosti. Dobrá místa byla střídána slabšími úseky a zvláště scherzózně laděné pasáže se zdály jakoby bez života, často rytmicky pokulhávaly a přidružily se i občasné přehmaty. Je to jistě škoda, neboť mimořádné dispozice a talent Igora Ardaševa dávají tušit, že má mnohem na víc.
