Se začátkem sezony zahájil i další ročník festivalu Euroart v cyklu Stamicovo kvarteto a jejich hosté , pořádaný již potřetí v Lichtenštejnském paláci v Praze (8. 10.). Idea a dramaturgie těchto koncertů vychází ze snahy nabídnout koncertnímu publiku (dodejme, že tento cyklus si vytvořil tak silné posluchačské zázemí, že návštěvníci sedí i na pódiu) co nejrůznorodější program. Na koncertech vystupují nejen Stamicovci, ale také řada kolegů interpretů, kteří náplň večerů probarvují svou účastí a současně nabízejí možnost nových repertoárových variant. Tak tomu bylo na úvodním koncertu, kde vystoupil sólově Jiří Bárta a v závěrečném čísle se připojil ještě s Bohuslavem Matouškem ke Stamicovcům, aby společně přednesli Sextet Bohuslava Martinů. Tvorbu pro kvartet zastupovala jen Schubertova Kvartetní věta c moll , úvodem zaznělo Tercetto Antonína Dvořáka pro dvoje housle a violu. Právě zde se skvěle prolnuly tři hlasy kvartetistů a méně často uváděná skladba otevřela večer vřelým souzvukem a zpěvností. Jiří Bárta přednesl skladbu pro violoncello a klavír Marka Kopelenta Karrak . Jednovětá kompozice dlouhých tónů s vibratem až čtvrttónovým působila v první části meditativně. Klavírní part, výborně interpretovaný Janem Čechem , posléze akceleroval skladbu do druhé, dramatické části, která v závěru vyzněla smírným koncem. Jiří Bárta oduševnělým projevem dokumentoval porozumění svébytné řeči skladatele a ukázal, jak nádherný tón dokáže vykouzlit ze svého violoncella. Schubertova Kvartetní věta jen potvrdila, že Stamicovo kvarteto zahajuje sezonu ve velmi dobré formě a kvalita souhry s novým primáriem narůstá. Dílo Bohuslava Martinů bylo brilantní ukázkou souhry, zpěvné tónové kvality a jednotnosti společného interpretačního názoru. Bohuslav Matoušek a Jiří Bárta se nenásilně včlenili do souboru a zcela se s ním propojili. Pomalá věta exponovala nástroje v sólových vstupech a kráse typické melodiky Martinů, závěrečná věta perlivě vytryskla v perfektním provedení. Koncert dobře otevřel další sezonu.
