V cyklu koncertů Stamicovo kvarteto a hosté se pražskému obecenstvu představilo Quatuor Parisii . Přednesl Beethovenův Kvartet F dur, op. 18, č. 1 , Livre pour quatuor Pierra Bouleze a Druhý kvartet Jana Klusáka. Závěrem spolu s violistou Janem Pěruškou a violoncellistou Vladimírem Leixnerem ze Stamicova kvarteta společně provedli Sextet G dur, op. 36, č. 2 Johannesa Brahmse. Primarius a violoncellista, hráči nádherného sytého tónu a výrazně mladší než sekundista a violista (avšak zvukově zcela stejného ladění s nimi), se hned v úvodu ukázali jako kvarteto výrazné emocionality a pregnantně sehrané souhry. Beethovenův kvartet vyzněl vcelku s velkou dávkou muzikantské zaujatosti a zvukové razance, v němž se rozezpívaností odlišovala druhá pomalá věta. Ponoření do Boulezova díla podtrhlo zaujetí jak pro skladbu, tak i tento předchozí skladbě tak zcela odlišný typ interpretace. Nespočetné množství rozdílných pizzicat a usilovná snaha interpretů vyklenout ze čtyř částí skladatelova díla pevný celek opět potvrdil hráčské muzikantství. Druhý kvartet Jana Klusáka zněl vedle Bouleze zpěvně, jakkoli řádově patří do jednoho objemu výrazové kvality. Dvouvěté dílo z kraje šedesátých let, vypovídající o dodekafonním základu, má po čtyřiceti letech své opodstatněné místo v kvartetní tvorbě a právem zaujalo intenzivní sondou do kompozičního průhledu skladatele. Závěrečný Sextet G dur v rovnoprávném obsazení po dvou nástrojích od každého, rozestřel širokodechou rozezpívanost Brahmsovy komorní lyričnosti. Nelehkou skladbu přednesla šestice umělců v obdivuhodné celistvosti a sehranosti, v níž se zaskvěla krása a bohatost skladatelovy hudební invence. Koncert byl vydařeným článkem ve šňůře těch, jež Stamicovo kvarteto a Euroart pořádají.
