V rámci prestižního mezinárodního divadelního a hudebního festivalu Wiener Festwochen hostila Společnost přátel hudby ve Vídni ve Zlatém sále Hudebního spolku významné těleso ze Spojených států amerických. Pittsburghský symfonický orchestr přiletěl do rakouské metropole se svým hudebním ředitelem, kterým je od sezony 2008/2009 Rakušan Manfred Honeck, jenž na svém postu setrvá po dvou prodlouženích až do sezony 2019/2020. Na přehlídce vystoupil s tělesem ve dvou dnech, k prvnímu přizval mladého ruského klavíristu Daniila Trifonova a na druhý řeckého houslistu Leonidase Kavakose. Jen první koncert 27. května 2016 však nabídl posluchačům i českou hudbu.
Manfred Honeck, hlavní hostující dirigent České filharmonie, zahájil program ve své rodné zemi jednou z nejslavnějších předeher orchestrální hudby. Karneval, koncertní ouvertura, op. 92 Antonína Dvořáka zazněl pod temperamentním vedením dirigenta v emocionalitě prodchnuté strhující živelností. Dílo z cyklu „Příroda, život a láska“ zahrál americký orchestr ve velkých kontrastech. Extrémně rychlá tempa v silných gradacích dynamiky nástrojových skupin střídaly velmi pomalé pasáže niterné zvukové křehkosti. V klidu líbeznosti hudby zářila barvou nástrojů svítivá sóla hudebníků hrajících pod dirigentovou taktovkou až komorně. I když pro českého posluchače znělo dílo trochu cizorodě a tvrdě, zejména ve fortech a fortissimech tělesa a dokonce i v celkovém přednesu díla, téma karnevalu vystihl dirigent s orchestrem v pestrém emocionálním spektru.
Mimořádný mladý ruský klavírista Daniil Trifonov se představil publiku v následující skladbě. Ve svých pětadvaceti letech má za sebou výjimečnou hudební dráhu, hrál s mnoha světoznámými tělesy v Asii, Evropě a ve Spojených státech amerických. Úspěšně začal natáčet pro prestižní label Deutsche Grammophone.
Ve Zlatém sále nadchl Trifonov posluchače Koncertem č. 1 Es dur pro klavír a orchestr Franze Liszta. Volnou symfonickou báseň s typem virtuózního instrumentálního koncertu zahrál sólista nesmírně brilantně. Mimořádnou klavírní technikou, neobyčejným cítěním Lisztovy hudby a přednesem díla publikum oslnil. Melodie byly v jeho interpretaci nádherně zpěvné s velmi širokým rozsahem dynamické škály. Koncert hluboce procítil výsostnou lyrikou, veselým scherzem a poetickým dramatickým zněním. Dirigent nechal krásně dominovat sólistu a orchestr byl po jeho boku silným a vřelým partnerem. Publikum ocenilo interpretaci bouřlivým voláním Bravo a obrovským aplausem. Introvertní klavírista působící na pódiu pokorným dojmem vůči svým kolegům i posluchačům, zahrál přídavek z díla Johanna Sebastiana Bacha. Z Partity pro sólové housle č. 3 E dur, BWV 1006, si vybral první větu v úpravě pro klavír Sergeje Rachmaninova, kterou přednesl nesmírně virtuózně.
Program vyvrcholil erbovním dílem Petra Iljiče Čajkovského Symfonií č. 5 e moll, op. 64. Manfred Honeck dirigoval dílo temperamentně a propůjčil koncepci velmi svěží náladu. Krásně dopřál prostor sólovým hráčům i téměř komorním pasážím v nástrojových skupinách, které vyzdvihl a pod nimi nechal jemně a vrstevnatě eskalovat symfonickou hudbu s rozvíjením táhlých orchestrálních témat. Skladatelovo typické dynamické napětí s lyrikou prozářil dirigent s orchestrem měkkostí jasného zvuku a pestrostí instrumentace barev. Nadšené publikum si vyžádalo dokonce dva přídavky. Pittsburghský symfonický orchestr zvolil pro své finále skladbu Peer Gynt, Ranní nálada, suita č. 1, op. 46 Edvarda Hagerupa Griega a romantický Valčík z baletu „Šípková Růženka,“ op. 66 Petra Iljiče Čajkovského. Na Wiener Festwochen koncert zaznamenal obrovský úspěch.
