Smetanova Litomyšl se může chlubit dalším jménem světového formátu, zapsaným v seznamu účinkujících. Na závěrečném koncertě festivalu vystoupila 4. 7. v programu Hvězdy operního nebe (a k opernímu nebi v očích většiny zúčastněných i vystoupala) korejská koloraturní sopranistka Sumi Jo . Večer měl skutečně parametry hvězdnosti, o čemž mimo jiné svědčil poměr plánovaných zpívaných skladeb a vystřídaných rób, který činil 5:3. V úvodu se představila Pražská komorní filharmonie v čele s Ondrejem Lenárdem v prvním ze čtyř samostatných výstupů – Valpuržinou nocí z Gounodova Fausta poskytla publiku čas a prostor ke zkoncentrování, ale také předznamenala výjimečný večer svou krásně barevnou a výrazově bohatou hrou. Po této ouvertuře již mohla začít „dvouaktová opera s názvem Noc Sumi Jo “, zahájená nepříliš často uváděným Koncertem pro koloraturní soprán a orchestr f moll, op. 82 Reinholda Glièra, v němž zpěvačka ukázala dokonalou techniku, stále svěží barvu hlasu (ačkoli přibývající léta jsou i na takto trénovaných hlasivkách přece jenom lehce znát) a poněkud chladnější projev – třebaže se jedná o hudbu beze slov, zasloužila by si tato skladba méně „etudové“ podání. Totéž platí i o populární árii Ah! Je veux vivre dans le rêve , která pro mne postrádala radostnou touhu po životě a větší živelnost. Chtě nechtě se mi v těchto okamžicích vkrádala do mysli vzpomínka na nedávnou emoční „smršť“ v podobě koncertu Cecilie Bartoli… Oslnivé hlasové ekvilibristiky se obecenstvo dočkalo v árii Catherine C’est bien air que chaque matin ze třetího jednání opery Hvězda severu Giacoma Meyerbeera a verdiovský závěr patřil árii Gildy Caro nome a árii Violetty Ah, fors’e lui , v nichž se zpěvačka dokázala více rozzářit a otevřít publiku a vystavět árie jako celky, ale zároveň i akcentovat jednotlivé detaily (například neuvěřitelně barevné messa di voce ve tříčárkované oktávě!). Bouřlivým potleskem si obecenstvo vyžádalo dva přídavky – prvním z nich byla árie Olympie z Hoffmannových povídek , kde se s velkým úspěchem setkalo obligátní natahování na klíček a také divadélko s vějířem, který Sumi Jo ráda a často při ztvárňování mechanické panenky používá. Závěrečným O mio babbino caro se zpěvačka s publikem krásně citlivě a průzračně rozloučila a uzavřela tak 53. ročník Smetanovy Litomyšle.
