Jak se tyto disciplíny navzájem prolínají a ovlivňují, sledují již devátým rokem pedagogové Katedry teorie a dějin hudby pražské HAMU. Obsáhlá programová brožura jejich autorského večera je letos věnována především zesnulému skladateli Milanu Slavickému, o jehož osobnosti je zde také možno shlédnout výstavu (proběhla již na FF UK a Pražské konzervatoři). O nezvyklý úvod večera se zasloužili čtyři osmi až desetiletí interpreti, účinkující v Temperovaném klavírku Vladimíra Tichého. Vtipné miniatury jim otevřely vhled do všech dur a moll tónin, techniky invence, imitace, dvojhlasé polyfonie, chromatiky i diatoniky a nárokovaly vyjádření obsahové. Morgenstern ensemble vykouzlil atmosféru Japonských ročních období , které Jan Vičar napsal pro soprán, flétnu, klavír a piano préparé. Exotika kompoziční a interpretační (pentatonika, glissanda, tremola, heterofonie, zvuky napodobující nástroje kota a šamisenu) reflektovaly poesii haiku. Technicky brilantní soprán (Terezie Švarcová ) se citlivě snoubil s barevnými valéry flétny (Jana Jarkovská ) na půdorysu dvou klavírů (Marie Wiesnerová ). Řecký skladatel Mario Christou se již pravidelně prezentuje na českých pódiích, tentokrát premiérou dvou sborů v podání Canti di Praga . Kombinoval zde přísná pravidla byzantské hudby s východisky Arvo Pärta s úmyslem vyložit kreativitu jako svár ctnosti a démoničnosti. Ať mu k tomu sloužil žalm 140 Hospodine, k Tobě volám či známý příběh O celníkovi a farizeovi , vždy dosáhl přesvědčivého uměleckého účinku. Dělené hlasy i unisona, působivé harmonie, mohutnost frází a práce s dynamikou daly sborům napětí. Z díla Milana Slavického zaznělo Vzývání III pro flétnu sólo (hrála Lenka Kozderková ). Přes paralely Vzývání-Invokace (Invocatio) se dostáváme k principu litanií. V jejich komunikaci s Nejvyšším je mnoho symbolického. Autor své pocity vyjádřil s výraznou pokorou, hledačským zanícením a barevností artikulace. Interpretka prožila odmlky i roztrhaná tónová přediva a stavěla na opakování i gradaci melodického materiálu. Intimní hudba Lukáše Matouška existuje ve verzi pro violu, violoncello i housle sólo (v náročném partu poslední verze se představila Barbora Slobodníková ). Skladba je dokladem faktu, že i citace důsledně dodekafonické řady může podnítit spontánní muzikální dílo. Jaroslava Rybáře Sette elementi continuali per pianoforte je jednověté dílo, jehož koncepce je založena na kombinaci melodických, rytmických a barevných prvků. Jsou zpracovány na kontrastech od jednoduchých melodických struktur po rytmicky popoháněné clustry. Určitou hravost i vážnost této často uváděné skladby tlumočil výborně Jan Dušek. Závěrem zaznělo dílo konfrontující Řád (zákonitost) s Proměnlivostí (variabilitou). Ordo variabilis Vlastislava Matouška je psaná pro tři i více nástrojů (zde flétny, šakuhači a varhany). Dvě melodie se tu fázově posouvají, až dosáhnou původní podoby (symbol točícího se kola Budhova). Improvizační variace hráčů byly profesionálním happeningem.
