Pohádkový příběh Malé mořské víly na motivy stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena ožil ve světové premiéře 10. listopadu 2016 na jevišti Stavovského divadla. Inscenace v podání baletního souboru Národního divadla Praha nabízí uchvacující výpravné nastudování se sdělným tanečním jazykem a nádhernou hudbou.
Hned v počátku představení „ladí“ diváky zpěv mořských ptáků rozléhající se divadlem a na horizontu se prostřednictvím filmové projekce otevírá mořské dno. Na jevišti tančí a „v harmonii s mořem“ (důležitý aspekt, jemuž se podrobuje veškeré dění) se pohybují nenásilně, ale poutavě pojaté ryby, merfolkové, mořské víly, král, jeho dcera malá mořská víla, její kamarád delfín Serafín a její babička. Zkrátka podívaná, která od prvního okamžiku přitahuje a drží pozornost malých i velkých.
Sto sedmdesát let starý pohádkový příběh o velké lásce mořské dívky k pozemskému princi, pro kterého obětuje to nejcennější – svůj hlas a život, inspiroval Martina Kukučku a Lukáše Trpišovského, režisérské duo SKUTR a choreografa Jana Kodeta k napsání libreta na jeho motivy. Taneční jazyk je vystavěn z moderního tance, hereckých pohybů i akrobatických čísel na lanech, například – když tanečníci „plavou nad hladinu“ či „padají ke dnu“. Vše se děje s noblesou, bravurou a přirozeností, bez exhibice.
Titulní roli v první premiéře tančila Magdaléna Matějková, která tanečně-pohybovým, hereckým i výrazovým umem ztvárňuje rozmanité polohy postavy od zvídavého děvčátka po dívku rozhodnutou obětovat pozemské lásce vlastní život. Ondřej Vinklát vkládá do postavy Prince, zde pojatého jako mladého chlapce, všechny potřebné polohy od frajeřiny, hravosti, soutěživosti až po zamilovanost a typickou mužskou „nechápavost“.
Z dalších sólistů nutno zmínit tradičně vynikající výkony špičkových sólistek souboru – Terezy Podařilové coby Babičky, která s bravurou a noblesou jí vlastní tančí krásné tanečně dramatické kreace, či Michaely Wenzelové v roli temperamentní autoritativní Čarodějnice. Nadšení, zaujetí a plné nasazení čiší ze všech tanečníků, kteří podávají skutečně perfektní výkony. Celé nastudování je natolik výpravné, hravé a pohádkové, že prakticky smazává rozdíly mezi velikostmi jednotlivých rolí. I titulní postavy často splývají a aktivně vystupují se sborem, což umocňuje atmosféru jednotlivých situací i celkový dramatický náboj představení.
V titulu tančí více než třicet tanečníků v bezpočtu důmyslně propracovaných poutavých pohádkových kostýmech Alexandry Gruskové. Dominujícími barvami jsou vodní živel podkreslující zelená, zelenkavě modrá, k nim kontrastní bílá (u babičky), či krvavě červená (u čarodějnice), podtrhující a vypichující postavení jednotlivých figur. Vodní živočichové jsou navíc opředeni doplňky jako jsou náznaky žaber, různé masky aj.
Scéna Jakuba Kopeckého vytváří pohádkově poutavou iluzi moře, k čemuž umně využívá pojízdných a závěsných kulis, rekvizit, hravých skládaných loutek, filmových projekcí, animací i světelného designu. Všechno je důmyslně sladěno a propojeno, zajímavým prvkem jsou mimo mnohých například surfy a tanec s nimi.
Specifickou roli v nastudování hraje hudba Zbyňka Matějů, který si k hudebnímu nastudování vymínil v Praze žijícího dirigenta Andrease Sebastiana Weisera, jež také dirigoval první premiéru. Weiserova německá pregnantnost zaručuje časovou přesnost průběhu představení, což dává nastudování potřebnou sílu a tah. Hudební složku interpretuje živý orchestr třinácti hráčů (v pouze částečně zapuštěném orchestřišti, aby se mohli malí diváci zblízka prohlédnout), navozující atmosféru „velkého baletu s živou hudbou“, dále reprodukovaný záznam nahrávky sedmdesáti členného Orchestru Národního divadla pořízený v TV studiu a konečně záznam zpěvu Simony Houda-Šaturové a Kateřiny Jindrové Zítkové (hlas víly).
Přirozeně dokonalé propojení a rytmické i optické sladění všech složek inscenace do kompaktního celku svědčí o mistrovské práci ústřední čtveřice tvůrců – Kukučka, Trpišovský, Kodet, Matějů, která se skvěle osvědčila již před třemi lety. Tehdy se souborem úspěšně nastudovala rovněž dětský titul, Čarodějova učně. Baletní soubor ND tak v současnosti disponuje hned čtyřmi tituly pro děti a mládež. Vedle zmíněných jsou to ještě Louskáček a Sněhová královna. Rodiče, prarodiče i školy tedy mají pro děti rozhodně z čeho vybírat. A dospělí diváci se nemusejí obávat, že by se snad nudili, naopak. Zvláště Malá mořská víla a Sněhová královna jsou v baletním provedení mnohem dynamičtější a dramatičtější než nabízí jejich původní knižní předloha společného autora.
